(Республика Адыгея)

Adygejsko leží v jiho-východní části evropského Ruska. Patří mezi tzv. slabé regiony Ruska. (Rusové mají pro ekonomické úspěchy jednotlivých subjektů více než desítku ekonomických kritérií, např. výše životní úrovně obyvatelstva, podíl zahraničních investic, růst výroby, aj., podle kterých subjekty hodnotí jako slabé či silné.) Hlavním administrativním centrem této republiky je Majkop, podíl venkovského a městského obyvatelstva je téměř vyrovnaný (venkov – 48%, město 52%).

Země má velmi rozmanitou krajinu: na severu roviny, na jihu kavkazské hory. Lesy pokrývají téměř 40% celkové rozlohy země. Tato republika je celá obklopená Krasnodarským krajem, nesousedí tedy s žádným dalším federálním subjektem. Na tomto malém území se vyskytuje 85 řek a mezi ty nejdůležitější patří Kuban a Laba. Je určitou zajímavostí, že tato republika nemá žádná jezera. Adygejsko je bohaté na ropu a zemní plyn, vyskytují se zde i naleziště zlata a stříbra.

Adygejsko bohužel patří mezi ruské subjekty s nejmenším počtem původních obyvatel na vlastním území s porovnáním s Rusy. Ve vlastní republice jsou tedy Adygejci národnostní menšinou. Situace byla způsobena vymezením administrativních hranic, které plně nerespektovaly rozmístění etnik, dále zavedením hierarchického správního systému, kdy titulární (ruský) národ získal kulturní autonomii, což vyvolalo migrační tlak. Rusifikace etnických periferií také hrála svou roli. Dnes už je nemožné spočítat Adygejce v zahraničí, přesto z dostupných zdrojů můžeme odhadovat následující: největší počet Adygejců žije pravděpodobně v Turecku, dále v Jordánsku, ve Spojených státech a v Izraeli.

Přírodní park Bolšoj Tchač

Co se týká vztahů s ostatními blízkými národy, existují od roku 1997 smlouvy o spolupráci s republikami Kabardsko-Balkarsko, a Karačajevsko-Čerkesko. S Kabardinci a Čerkesy je pojí stejný jazyk, jen se liší jeho písemná podoba v cyrilici.

Poté, co se Adygejsko stalo republikou, dbá se na rozvoj vlastní kultury a vzdělání. V Majkopu byla otevřena univerzita (pedagogika a technické obory). Místní vědci vyvinuli vysoce čistý inzulín, který se dnes již produkuje ve velkém. Mají tu symfonický orchestr, divadlo, ruský profesionální folklórní soubor, atd. I tato malá republika, počtem obyvatel velká jako Brno, má své malíře, spisovatele a skladatele hudby.

Majkopská univerzita

Adygejský jazyk

Adygejský jazyk patří do kavkazské severozápadní jazykové větve spolu s abcházštinou, nebo kabardsko-čerkesštinou. S Abcházií je Adygea spojena nejen etno-lingvisticky a historicky (společný migrační tlak na oba národy po roce 1864), ale mezi těmito zeměmi se uskutečňuje také velké množství sňatků. Mezi Adygejci a Abcházci existuje ještě jedna skupina s velmi podobným dialektem jako jsou jazyky v obou zemích – tato skupina se nazývá Abaza. Abazové nemají vlastní stát či autonomii, ale fungují jako důležitá součást a jakási spolupracující složka mezi oběma výše zmíněnými zeměmi.

Zemědělství a průmysl

V Adygeji se pěstuje obilí, slunečnice, cukrová řepa, čaj a tabák. Pěstování čaje tu má svoje specifikum – jedná se o nejseverněji položené plantáže čaje na světě, což má za následek velmi zajímavou a netradiční chuť čaje – mezi znalci je adygejská odrůda čaje poměrně oblíbená. Je tu také dobrá produkce masa (nejčastěji drůbež), ovoce, růžového oleje, těstovin a vína. Pro tuto zemi je také typický chov ovcí. Adygejci jsou náležitě hrdí ale spíš na chov koní, který se tu provozuje stejně dlouho, jako zde žijí Adygejci sami.

V průmyslu je nejvíce rozvinutý dřevozpracující a papírenský průmysl, dále strojírenství a metalurgie. Mezi největší továrny v Adygeji patří Fabmai, mezi další potravinářské subjekty se řadí i Adygeya Canned Food Works, a Maikop Confectionery.

Adygejsko je první v žebříčku kavkazských zemí v rámci kapitálových investic. Daří se i v exportu. Tato republika vyváží své produkty do téměř dvaceti zemí po celém světě, např. do Velké Británie, Německa, Turecka, Spojených států či Itálie. Oblíbený je vývoz stavebního dřeva, parket a nábytku, dále různé stroje, redukční převodovky, kartóny, lepenky, atd. Vyváží se také drůbež, med nebo bylinky.

Proč sem jet?

V této zemi se vyskytuje unikátní kombinace fauny a flóry, ale i klimatu či krajiny, což vytváří dobré zázemí pro mnoho turistických možností. Turistická centra mohou v současnosti ubytovat až 2000 lidí během léta, a 600 lidí během zimy. Každý rok navštíví Adygeu zhruba 20 000 turistů.

Mezi hlavní lákadla můžeme jistě zařadit místní hory, náhorní plošinu Lagonaki, hluboké jeskyně, alpská údolí, horské řeky s vodopády. Adygea má také výborná sanatoria a lázně – např. výborné Yeiské bahno, sanatorium Lago-naki, Kurdžips, Lesnaya Skazka and Šapsug. Léčí se zde kardiovaskulární choroby, problémy s periferní nervovou soustavou, problémy se zažíváním, alergie, i třeba respirační problémy. Sportovci si užijí své na lyžích (Lagonaki), na kolech, nebo na raftech v divokých horských řekách (např. řeka Bělaja).

Chadžochskaja soutěska

Jak se do Adygejska dostat?

Pokud se budete chtít Adygejsko navštívit, zjistíte, že nepůjde o jednoduchou záležitost. V hlavním městě Majkopu se sice vyskytuje letiště, ale jediná ranvej není vhodná pro přistání větších mezinárodních spojů. Osobně bych doporučovala vydat se do bližších větších měst, kam doletíte z Prahy. Nejlepší možností se jeví přímý let z Prahy do Krasnodaru se společností Aeroflot (zpáteční letenka se dá pořídit již za necelých 11 000,- Kč).

Dalším blízkým městem, kam se dá letět z Prahy přes Moskvu je Soči. Do Moskvy se letí s ČSA, z Moskvy se pokračuje s aerolinkami Atlant Sojuz. Stejná trasa se dá celá absolvovat také s Aeroflotem. Cena v tomto případě začíná na 16 000,- Kč. Z Krasnodaru nebo Soči se dá dopravit do Majkopu místní dálkovou dopravou. Z Krasnodaru už je do Majkopu pouze 158 km, a ze Soči 221 km. Na letišti je i možnost si pronajmout auto. Kilometrově to vypadá poměrně dobře, ale plánovač tras počítá se čtyřmi až pěti hodinami na cestu dlouhou 158 km, nelze tedy předpokládat dobrý stav místních silnic.

Adygejský prezident

Od počátku samostatné republiky Adygejsko byli voleni prezidenti pouze z řad Adygejců, byť je tu ruská majorita. Rusové už dokonce založili spolek nazvaný Slovanská unie a bojují za „svá práva“, Moskvou však zůstávají nepovšimnuti. Posledním prezidentem byl zvolen Aslan Tchakušinov, a byť získal od voličů pouhá dvě procenta, byl Vladimírem Putinem potvrzen do funkce. Pro prezidentství v této zemi je také nutné ovládat adygejský jazyk.

Majkopská mešita

Jak Adygejsko na svět přišlo

Adygejci patří mezi původní obyvatele severního Kavkazu, mezi tzv. Čerkesy. Jejich pobyt na tomto místě je dokumentován již od 13. století. V tomto století také začaly na tomto území nájezdy Mongolů, a aby se původní obyvatelé mohli lépe bránit, spojili se s Rusy. Jejich vzájemná kooperace vydržela až do Krymské války pro neustálé nájezdy Turků a Tatarů. Problémy začaly v době, kdy se na území Adygejců začali houfně stěhovat Rusové z Donu a Kubáně. Adygejci se cítili ohroženi, a tak včetně dalších kavkazských skupin podporovali v Krymské válce tureckou stranu. To posléze zapříčinilo nucené emigrace mnoha obyvatel do oblastí pod ruskou kontrolou. Tyto emigrace začaly v roce 1864, kdy Rusové definitivně porazili Kavkazy v boji za jejich samostatnost.

Adygejsko se stalo ruskou republikou v roce 1991. V dobách minulých Adygejci patřili pod mnohá kavkazská seskupení. Roku 1922 se Adygejsko stalo autonomní oblastí, později (od roku 1937) bylo součástí Krasnodarského teritoria, a to až do zmiňovaného roku 1991.

Majkop je hlavním administrativním centrem této republiky od roku 1936.

Podívejte se na

Oficiální stánky Adygejska:
http://www.adygheya.ru/

http://map-site.narod.ru/adig-1.jpg