Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Chrám Vasilije Blaženého v Moskvě

Chrám Vasilije BlaženéhoChrám Vasilije Blaženého

Chrám Vasilije Blaženého (Собор Василия Блаженного), dominantu Rudého náměstí, nelze při návštěvě Moskvy přehlédnout. Stojí na jihovýchodní straně centrálního moskevského náměstí už více než 450 let a stále oslňuje kolemjdoucí svou osobitou architekturou a barevnými kopulemi. Chrám dal postavit Ivan Hrozný jako výraz své pýchy a sebevědomí samoděržavného vládce i byzantské zbožnosti.

Ivan IV. HroznýIvan IV. Hrozný

Ivan IV. a samoděržaví

V polovině 16. století stálo Rusko, především sám car Ivan IV., na dějinném rozcestí. Stalo se tak po dobytí Kazaňského chanátu, což byl tatarský stát na území dřívějšího Volžského Bulharska s hlavním městem Kazaň, který vznikl po rozpadu Zlaté hordy (součást mongolské veleříše) v roce 1438 a zanikl právě po dobytí carem Ivanem IV. Byl to první krok vedoucí k postupnému rozšiřování Moskevského státu k mnohonárodnostnímu impériu.

Car se po tomto významném vítězství rozhodoval mezi dvěma směry. První možností byla stavovská monarchie s mocenskou účastí šlechty a církve, druhá samoděržaví, absolutní moc vládce, kterému jsou všichni podřízeni. Právě pro samoděržaví se Ivan IV. rozhodl, a vysloužil si tak přízvisko Hrozný. Svou moc chápal jako neohraničenou, absolutní, jednoznačnou. Aby své samoděržaví vyjádřil symbolicky, rozhodl se pro největší stavbu své vlády, chrám Pokrova Bogorodici na Rvu (Собор Покрова Пресвятой Богородицы, что на Рву), dnes známý pod názvem Chrám Vasilije Blaženého.

Vznik a význam chrámu

Chrám byl tedy vystaven v letech 1555 – 1560 na památku dobytí Kazaně a byl zasvěcen Bohorodičce. Podle vnitřních interiérů, které nejsou nijak rozsáhlé a zdobné, lze soudit, že Ivan Hrozný nedal chrám stavět pro svůj lid, ale sám pro sebe, podle svých představ, které měl o své soukromé svatyni, která by mu připomínala jeho jedinečnost a výlučnost své moci přisouzenou samotným Bohem.

ZvoniceZvoniceKrátce po vzniku chrámu byl v jeho blízkosti pohřben jistý jurodivý Vasilij. Jurodiví (blažení) byli označování v Rusku ti lidé, kteří se chovali jinak než ostatní, dnes bychom řekli bláznivě, podivně. Lidé věřili, že tyto osoby jsou vyvoleni a jejich chování má hlubší smysl a význam související s Kristem. I tento Vasilij byl lidmi uctívaný, a tak byl chrám nazván podle něho.

Architekt, který chrám postavil, není úplně znám a podle jedné z verzí byli dokonce dva. První variantou je, že chrám postavil známý pskovský mistr Postnik Jakovlev, kterému se říkalo Barma. Druhá verze hovoří o dvou různých architektech, z nichž jeden se jmenoval Barma a druhý Postnik. Třetí verze udává, že byl chrám postaven neznámým západoevropským mistrem, pravděpodobně Italem (stejně jako část Kremlu), který skloubil tradice ruského stavitelství a evropské renesance. Žádná z verzí ale dosud nebyla potvrzena.

Nezdokumentovaný vznik chrámu nevylučuje ani pravdivost tradované legendy, která vypráví o krutosti Ivana Hrozného, jenž dal architekta nebo architekty po dokončení chrámu oslepit, aby nemohli postavit druhý, podobný chrám. Jediná jistá informace je ta, že pokud byl autorem chrámu pskovský mistr Postnik Jakovlev, nemohl být oslepen, protože se v následujících letech zúčastnil stavby Kazaňského kremlu.

Interiér - Ikonostas Trojického chrámuInteriér - Ikonostas Trojického chrámu

Architektura

Chrám je vysoký 65 metrů a zdobí jej celkem 10 kopulí, z nichž devět zakončuje špičky chrámů a jedna zdobí zvonici. Chrámů je tedy celkem devět, osm z nich symbolizuje jednotlivé dny rozhodujících bojů o Kazaň: Svjatoj Troicy, Nikolaja Čudotvorca Velikoreckogo, Vchoda Gospodina v Ierusalim, Kipriana i Ustiniji (Adriana i Natalii), Trjoch patriarchov Konstantinopolskych (Ioanna Milostivovo), Grigorija Armjanskovo, Varlaama Chutynskovo, Aleksandra Svirskovo. Čtyři z nich jsou osové, další čtyři jsou umístěny mezi ně. Všechny byly ozdobeny bohatě zlacenou cibulovitou kopulí.

Devátý je centrální sloupcovitý chrám Pokrovské církve. Ten má oproti ostatním chrámům jen malou zlacenou kopuli umístěnou na šatru ve tvaru polního stanu. Všechny chrámy jsou spojeny společnými základy a vnitřními klenutými průchody.

V roce 1588 byla k chrámu přistavěna kaple zasvěcená Vasiliji Blaženému, která dala nové jméno celému chrámu, a v sedmdesátých letech 17. století byla na místě staré zvonice vystavěna úplně nová.

Chrám byl několikrát rekonstruován, především kvůli požárům, které jej poškodili, ale i kvůli vývoji architektury. V 18. století na něm byly doplněny asymetrické přístěnky a stanovité šatry nad vchody, zlacení hlav bylo nahrazeno současným tvarově bohatým barevným členěním a bílá výmalba se změnila v černobílé ornamenty.

Muzeum

V roce 1918 se stal Chrám Vasilije Blaženého jednou z prvních státních kulturních památek národního a světového významu. Od tohoto okamžiku se z něj postupně stávalo muzeum. Především bylo třeba jej zrekonstruovat, protože byl po revoluci značně poškozen, měl děravé střechy a vybitá okna. Od roku 1923 byl otevřen veřejnosti a výrazně se začal rozrůstat historicko-architektonický muzejní fond. O pět let později se stal pobočkou Státního historického muzea.

Petrohradský Spas na KroviPetrohradský Spas na KroviZavřen pro veřejnost byl pouze v době Velké vlastenecké války. V roce 1929 v něm bylo zrušeno pořádání bohoslužeb a byly mu sejmuty zvony. Ve třicátých letech dokonce hrozilo, že bude zbourán. Válku ale přečkal a muzeum se svého znovuotevření dočkalo v roce 1947 v den oslav 800. výročí Moskvy. Od roku 1991 chrám užívá Ruská pravoslavná církev a konají se v něm po dlouhé pauze obnovené bohoslužby.

Inspirace pro Petrohrad

Byli jste v severní metropoli a viděli jste tam skoro stejný chrám? V roce 1907 byl v Petrohradě opravdu postaven chrám připomínající moskevský chrám Vasilije Blaženého. Byl totiž jednou z jeho předloh. Petrohradský chrám byl postaven na památku Alexandra II. pod názvem Chrám Kristova vzkříšení, znám jako Spas na Krovi (Собoр Воскресения Христова на Крови, Храм Спаса-на-Крови). Ale o něm si povíme zase až příště...