Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Federální okruhy a Ekonomické rajóny Ruska

Po rozpadu Sovětského svazu lidé stáli před rozhodnutím, jak by měl nový stát vypadat. Situace byla složitá a nepřehledná, v některých oblastech je tomu tak dodnes. V Ruské federaci stále existuje přes osmdesát subjektů. Pro lepší porozumění situace v Rusku, a proč došlo k vytvoření federálních okruhů a ekonomických rajónů, je potřeba napsat pár slov z historie.

Bylo nebylo

Zde zmíním politické kroky Lenina, a především Stalina, kteří přesídlili během své vlády miliony lidí z domovských míst do úplně jiných oblastí (týkalo se různých etnik či národností jiných než ruských), a na jejich místa zase přesídlovali ruské obyvatele z jiných oblastí. Byl to strategický tah, jehož primárním záměrem bylo zabránit případným vzpourám proti bolševickému režimu.

Touto politikou lidé trpěli. Zaprvé tu byla, a stále je přítomná mezietnická rivalita (velmi markantně je to vidět ve vztahu Rusů a původních obyvatel pobaltských států, které už dnes sice mají samostatnost, ale stále tu žije mnoho Rusů a nese to sebou různé konflikty), a dále můžeme mluvit o tzv. koloniálním syndromu, kdy sovětské orgány určovaly práva pro jednotlivé oblasti podle důležitosti a významu pro Moskvu.

Existovaly tedy národy či etnika, které měly autonomní republiku nebo oblast, a pak tu byly národy, které se o podobnou samosprávu opřít nemohly – nedostaly ji, protože pro Moskvu měly marginální význam.

Je a bude

Ruská federace zůstává státem, na jehož území stále žije nejvíce etnických skupin. Už první prezident SNS, Boris Jelcin, si byl vědom důležitosti řešení dané situace a nutnosti změn, a již roku 1991 nechal zřídit speciální ministerstvo zabývající se touto problematikou.

Dále byla při úřadu prezidenta zřízena Rada pro federativní a národnostní politiku. V devadesátých letech 20. století, v chaotickém čase mnoha změn, si jednotlivé státy, okruhy, atd. vydobyly různá práva, pravomoci i povinnosti vůči federálnímu centru. Byla to jedinečná možnost vybudovat si nějaké postavení a výhody oproti minulému stavu. Situace se po tolika letech přesto stále jeví nepřehledná. Jedná se o jeden celek, Ruskou federaci, ale existují tu desítky subjektů, z nichž každý má jiná práva i povinnosti.

Federální okruhy RFFederální okruhy RF

Federální okruhy (федеральные округа)

První, kdo se pokusil vnést do situace jakýsi řád, byl bývalý prezident Vladimír Putin. Již po několika dnech od své inaugurace představil světu nový systém federálních okruhů. Tyto federální okruhy zahrnují všechny dosavadní subjekty Ruské federace, a mají pomoci zjednodušit její členění, a taktéž centrální administrativu.

Dochází k nátlaku na lokální administrativy, ke snaze o sladění ústav i zákonů jednotlivých subjektů s těmi federálními, aj. Jednoznačně dochází k redukci rozvoje regionů, a spíše k posílení centrální kontroly. Putin zrušil již zmíněné Jelcinovo ministerstvo, a situaci začal řešit konkrétními změnami.

Dne 13. května roku 2000 zřídil svým prezidentským výnosem číslo 849 sedm federálních okruhů, a již 19. května téhož roku následuje „balíček“ reforem pro jednotlivé subjekty.

Federální okruhy byly zřízeny analogicky s vojenskými okruhy a ekonomickými rajóny, ale nejsou shodné s jejich počtem a složením, což ani není možné – každý celek plní svou nezastupitelnou roli a nedá se přizpůsobit.

Poslední výraznou změnu týkající se federálních okruhů ustanovil současný prezident Dmitrij Medveděv svým příkazem k 19. 1. 2010. Nechal vydělit z Jižního federálního okruhu nový, Severokavkazský federální okruh (jedná se o problematické oblasti jako je Čečna, Dagestán, Ingušsko, atd. Jde tedy o pochopitelné rozhodnutí v době, kdy se počet subjektů spíše snižuje). Dnes už má tedy Ruská federace 8 federálních okruhů.

Jak federální okruhy fungují? Každý okruh se skládá z jednotlivých subjektů, které k němu patří – mohou to být oblasti, republiky, federální města, atd. Putin reorganizoval Federální Sovět, a omezil moc jednotlivých gubernátorů. Vytvořil také tzv. Státní koncil, složený z vlivných regionálních představitelů moci.

Od roku 2002 jsou do Federálního Sovětu voleni dva zástupci z každého federálního okruhu. Tito lidé jsou zbaveni možnosti získání prestižního či vlivného postu v této organizaci. Samotné federální okruhy jsou vedeny tzv. plnomocnými představiteli prezidenta, které si vybírá sám prezident Ruské federace. Jsou zodpovědní za kontrolu/dohlížení regionálních či lokálních vládních rozhodnutí, a mají pod sebou příslušný aparát (pro každý okruh je pět zástupců lokálního představitele, nejvyššího federálního inspektora, a přibližně 100 úředníků).

Každý okruh má své vojenské a bezpečnostní zázemí v podobě relevantních úřadů. Některá ministerstva (např. ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo financí) mají své „pobočky“ v jednotlivých okruzích.

Plnomocný představitel prezidenta nemá suplovat povinnosti gubernátorů – má zcela specifické povinnosti v rámci svého úřadu. Mezi ty hlavní patří např. monitoring shody regionální ústavy s ústavou federální, dále dohlíží nad výběrem a umístěním personálu v regionální pobočce federální byrokracie, chrání národní bezpečnostní zájmy v regionu, a koordinuje tzv. mezi-regionální ekonomické programy v rámci svěřeného okruhu.

Zastávat tuto funkci není snadné, protože často musí představitel volit mezi rozhodnutím, které je dobré buď pro spravovanou lokalitu, nebo spíše pro federální politiku. Je tak pod obrovským tlakem, kdy jeho rozhodnutí bývá v rozporu s rozhodnutími gubernátorů.

Okruhy také mají mít plány ohledně ekonomiky a rozpočtu, ale již nedisponují s konkrétními finančními částkami, to se pak plány realizují jen velmi těžko. Lokální politické strany samozřejmě chtějí zasahovat do centrálních rozhodnutí Moskvy v rámci jejich okruhu a spíše by uvítali vlastní prostor. Dochází tak někdy ke vzájemnému „brždění“ jednotlivých rozhodnutí, a to je v rozporu s původně jistě dobře míněnou administrativní „pomocí“.

Ekonomické rajóny (экономические районы)

Jedná se o územní celky, které se neohraničují na základě kulturních či etnických předpokladů. Regionalizace byla provedena z hlediska velikosti území a především ekonomické síly konkrétního místa již v dobách SSSR.

V Rusku existují 3 druhy rajónů:

1) makroregiony – sdružují větší územní celky, jako je např. republika, nebo oblast, a výrazně ovlivňují chod státu. Rusko má v současné době 12 makroregionů.
2) mezoregiony – jedná se o menší celky, s menším vlivem, přesto však se svým federálním významem. Počet těchto mezoregionů se blíží k osmdesáti.
3) mikroregiony – jsou to primární ekonomické jednotky, na úrovni okresů, obvodů, popř. obcí, a tady se udává číslo 27 000.

V dobách Sovětského svazu bylo pouze 9 makroregionů. V souvislosti s prvotními změnami uspořádání Ruské federace v 90. letech 20. století došlo k navýšení počtu. Předně centrální rajón se rozdělil na dva: tzv. Střed a Černozemní střed, dále došlo ke vzniku nového rajónu pod názvem Volžsko-vjatecký rajón.

Pro každý ekonomický rajón platí následující pravidla:
- relativně podobné ekonomické podmínky i ekonomický potenciál
- podobné klimatické, ekologické a geologické podmínky
- podobné metody technického dohledu nad novými stavbami
- podobné podmínky k životu v populaci daného rajónu

Žádný federální subjekt nemůže patřit do více než jednoho ekonomického rajónu. O jakékoli změně, nebo dokonce o zrušení ekonomického rajónu může rozhodovat pouze ruská federální vláda.

Nejlidnatějším rajónem je Střed. Střed má také nejvíce nej. Má největší počet obyvatel žijících ve městech (víc jak 80%), a také se může chlubit nejdůležitějším ruským městem – Moskvou. Vysoká ekonomická prosperita tohoto rajónu je samozřejmostí, ovšem také jde o rajón, kde jsou největší rozdíly mezi životní úrovní místních obyvatel.

Např. rozdíl v platech lidí žijící v Moskvě, a jiném velkém městě tohoto rajónu zvaném Kaluga, je až desetinásobný. Jasnými favority v rozloze jsou rajóny Dálného Východu, Východní Sibiře a Západní Sibiře.

Ekonomické rajóny jsou v Rusku nutností. Jsou zde tak velké rozdíly geografické, zemědělské, etnické, či ekonomické, že bylo třeba zemi uměle rozdělit, aby Moskva mohla efektivně zhodnotit rozdělování financí, či řešit otázky daňového zatížení, apod.

Ekonomické rajóny RFEkonomické rajóny RF