Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Kamčatka - ráj vulkánů, sopek, hor, řek a vodopádů...

Poloostrov Kamčatka byl až do počátku devadesátých let jednou z nejméně přístupných oblastí naší planety. Uvolnění mezinárodních vztahů však zakončilo období izolace ruského Dálného východu a dnes je Kamčatka jedním z nejkrásnějších přístupných míst na Zemi. Na krásu zdejší přírody lidmi zatím nepoškozenou, rozsáhlé lesy, sněhem pokryté hřebeny hor i vrcholky sopek se jezdí dívat stále více a více turistů z celého světa.

Jen poloostrov?

Poloostrov Kamčatka (полуостров Камчатка) je 1 250 km dlouhý poloostrov na ruském Dálném východě o rozloze 472 300 km2, což je území 4x větší, než plocha bývalého Československa. Je omýván vodami dvou moří, Tichého oceánu na východě a Ochotským mořem na západě. Podél poloostrova se táhne Kurilsko-kamčatský příkop s hloubkou přes 10 500 metrů. V nejširším místě poloostrov měří 470 km a obvod jeho hranic je 6 900 km.

Nejjižnější cíp poloostrova leží téměř na stejné rovnoběžce jako Praha, zatímco nejsevernější část zasahuje téměř k severnímu polárnímu kruhu. Časový posun oproti ČR je plus 11 hodin.

Mezi Komandorskými ostrovy a prvním Aleutským ostrovem probíhají dvě hranice. První je hranice Ruské federace a USA a druhá je datumová hranice zeměkoule. Pokud překročíte tu druhou hranici, rázem omládnete o jeden celý den. Od ní na západ je totiž vždy datum o jeden den nižší.

První Evropané na Kamčatce

První Evropané dorazili na polooostrov 1000 let po osídlení kmeny Itelmenů a Korjaků, kterým příchod bílých lidí přinesl především utrpení a smrt v důsledku zotročování a nemocí. První Rusové pronikli na sever poloostrova v polovině 17. století. Prvním, kdo překročil pomyslnou hranici ostrova (řeku Penžinu) byl Ivan Kamčatyj. V letech 1658 - 1661 několikrát přešel nejužší místo Kamčatky a nakonec dorazil až k veliké řece na východě, Itelmeny nazývanou Ujkoal. Dnes tato řeka, stejně jako celý poloostrov, nese jeho jméno.

Ostrov byl postupně mapován a velmi přesně byl zobrazen již v roce 1697 Semjonem Remezovem. První objevitelské kroky jsou na Kamčatce spojeny se jménem kozáckého důstojníka Vladimira Atlasova. Jeho zacházení s domorodým obyvatelstvem i podřízenými kozáky bylo ale natolik kruté a bezohledné, že se Kozáci vzbouřili a roku 1711 jej zavraždili.

Moře, jezera, řeky, vodopády, prameny, gejzíry, ledovce

Na východní straně až po Kurilské ostrovy Kamčatku ohraničuje Tichý oceán a na severní straně až po Beringův průplav Beringovo moře.

Na Kamčatce bylo napočítáno na 100 000 jezer a malinkých jezírek, které ani nenajdete na mapě. Také řek a potoků má kamčatská oblast víc než dost, úctyhodných 140 000. Na poloostrově je velké množství teplých pramenů a gejzírů, které dosahují až sta stupňů Celsia. Ledovce pokrývají především nejvyšší sopky.

Největším jezerem Kamčatky je slané jezero Něrpičje (v překladu Tulení, 552 km2). V horách je množství teplých jezírek s léčivou sirnou vodou, kde je možné se osvěžit po sestupu z vrcholů. Množství jezer zalévá vpadliny v kaldeře vulkánů (např. Ksudače) nebo vyplňuje kráter (např. Malý Semjančik nebo Centrální Semjančik, jehož Černé jezero má 88°C a je obklopeno 418 fumarolami. Fumarola je formou projevu sopečné činnosti, která vypouští do svého okolí plyn.)

Vulkanický původ má také jedno z největších a nejhezčích jezer Kamčatky - jezero Kurilské o ploše 77 km2, nacházející se na jižním cípu poloostrova. Největší naměřená hloubka jezera je 330 m a najdete na něm i několik ostrůvků. V blízkosti jezera ční Iljinský vulkán a v okolí doznívá sopečnou činností řada teplých pramenů (např. Košelevské, Paužetka, zátoka Těplaja). Jezero odvodňuje severozápadním směrem řeka Ozernaja.

Nejmohutnější z řek je řeka Kamčatka dlouhá 758 km. Sbírá spoustu velmi vodnatých přítoků z obou stran, odvodňuje území o velikosti 55 900 km2 a je to důležitá dopravní tepna. Pramení ve Středokamčatském pohoří a ústí do Tichého oceánu. Splavná je v délce 486 km. Z Valaginského stéká řeka Avača a ústí do Avačinské zátoky, která je téměř uzavřena skalisky (včetně známých skal Tri Bratia) s kulisou zasněžených vulkánů v okolí.

Na řekách se vlivem množství tajícího sněhu sezóně zvedá hladina a z řek se tak stávají bouřlivé a rozměrné toky s mnoha peřejemi a vodopády. Až 80 m vysoké vodopády jsou na řece Kronocké podobně jako na bezejmenných tocích stékajících z Mutnovky a Vyljučinského. Úchvatný je také široký vodopád na řece Semjančik.

Nelze opomenout množství teplých pramenů a gejzírů. Prameny v Načiki dosahují teploty až 70°C, v Paratunce 81°C, Uzocké 97°C, Paužetské až 100°C. Světově známé údolí gejzírů v Kronocké rezervaci, kde na malé ploše tryská na 19 gejzírů do výše až 30 m (Velikán - jeho pára stoupá až do výšky 100 m), bylo objeveno v roce 1941. V podnoží Žluté hory se nachází dvoukilometrové Údolí smrti, v němž vlivem sirných a uhličitých výparů uhyne mnoho ptáků i medvědů.

Celkově bylo na poloostrově popsáno na 415 ledovců o celkové ploše 880 km2, přičemž nosnost některých převyšuje 150 m. Pokud se chcete vydat na nějaký ledovec, zvolte vcelku dobře dostupný ledovec v průrvě Muntovky o ploše 2 km2.

Co uvidíte jen na Kamčatce

Kamčatka je z geologického hlediska velmi mladá. Její povrch pokrývají převážně horniny, která jsou produktem současné sopečné činnosti. Ta zde probíhá v intenzivnější míře teprve necelých milion let. Porovnáme-li tento údaj s předpokládaným stářím Země (4,5 miliardy let), zjistíme, že je opravdu mlaďounká.

Sopečná činnost je spojena s přínosem tepla a výrony nejrůznějších plynů. Jestliže přidáme k těmto faktorů ještě ohromné množství vody, které přichází ve formě dešťů, povrchových toků nebo podzemních vod, získáme podmínky, které bychom jen těžko hledali jinde na Zemi.

Speciální mikroklima, tvořící se okolo kamčatských sopek, urychluje některé geologické procesy (tvorbu rud, chemický rozpad hornin a vznik zkamenělin). Nejen tyto urychlené geologické procesy, ale řada jiných jevů přitahuje vědce z celého světa. Zejména biologové se s nadějí obrací k místům s výrony plynů a zkoumají zde žijící organizmy. Právě tady panují podobné podmínky jako před 3 miliardami let na Zemi, kdy vznikal život.

Stejně jako nám dávají kamčatské vulkány odpověď na otázky vzniku rudních ložisek minerálů, mohou dát i odpověď na otázky týkající se vzniku života na Zemi. V okolí fumarol s téměř nulovým obsahem kyslíku žijí v ovzduší různé bakterie, které svoji stavbou i životními funkcemi mohou odpovídat právě prvním organizmům na naší Zemi.

Lesy, traviny, byliny, kytičky

Zhruba třetinu plochy poloostrova zabírají lesy - tajga. Na rozdíl od sibiřské tajgy zde ale dominují listnáče, i když jehličnany tu najdete také.

Na alpinských lukách vykvétá celá řada překrásných rostlin. Zdejší obyvatelé sbírají některé léčivé byliny a podobně jako na Sibiři si považují tzv. "zlatého kořene" - rozchodnice růžové (Rhodiola rosea).

Zajímavé je sledovat postup vegetace na tufových a lávových polích po explozích vulkánů. Brzy se na tmavém, hrubém popelu uchycují polštáře travin, nápadných bělorůžových lomikamenů a kastilejí, červených a modrých vlnic, žlutých a fialových všivců, světle fialového Pennelianthus frutescens příbuzného americkým dračíkům a různé druhy přízemních vrb.

Komáři, medvědi, svišti, lachtani, tulení a lososy

Nejznámější rezervace, Kronocká, chrání na ploše 10 000 km2 flóru a faunu tajgy i 25 činných i vyhaslých sopek. Zahrnuje také údolí gejzírů a kalderu Uzon.

Můžeme zde najít 800 druhů rostlin, 1 500 druhů hmyzu, 200 druhů ptáků a řeky plné lososů. Jihokamčatská rezervace se rozprostírá v okolí Kurilského jezera a chrání unikátní společenstva tohoto nejjižnějšího cípu země.

Živočichům Kamčatky dominuje komár. Ideální podmínky pro líhnutí představují odvrácenou strany krás tajgy. Z 35 druhů savců zasluhuje pozornost především kamčatský medvěd (Ursus arctor). Zdejší rasa je druhá nejmohutnější na světě (po grizzlym, kterému je příbuzný). Dorůstá více než dvoumetrové výšky a hmotnosti 1 tuny. Počet exemplářů se odhaduje na 8 000. Obávaný je také rosomák (Gulo gulo). Žije tu zajíc bělák, hranostaj, liška polární, sobol, jelen, vlk, sob, vydra, rys. Nápadně krotcí jsou zdejší svišťové. Na pobřežích se vyskytují lachtani a tuleni.

Kamčatské řeky jsou také rok od roku známější díky svému bohatství ryb, především lososů. Prvními sportovními rybáři, kteří zamířili na Kamčatku, byli Američané a Japonci. Dnes se na březích kamčatských řek můžete setkat s rybáři z celého světa. Zatím je množství turistů, kteří míří na Kamčatku velmi nízké, ale informace o lovu početných lososů, bojovných duháků a barevných sivenů lákají každým rokem více a více rybářů.

Hory, sopky, vulkány a měsíční krajina

Kamčatské hory tvoří 2 dlouhé hřebeny: Východní a Střední. Oba hřebeny jsou navzájem oddělené řekou Kamčatkou. Střední hřeben prochází v délce 900 km podélně ve větší části poloostrova. Nacházejí se v něm ploché hřbety porostlé tajgou i ostré, skalnaté vrcholy. Dominuje mu jediná činná sopka Ičinská (3631 m), ležící stranou od ostatních vulkánů. Plochou základny je však rekordní - plných 560 km2. Rostla několik tisíc let a v poslední době nevybuchuje a nachází se ve stádiu fumarolů.

Východní hřeben je dlouhý 800 km a skládá se z víceméně oddělených hřebenů Ganalského, Valaginského, Tumrok a Kumroč. Napočítáme zde celkem 28 činných a mnoho desítek vyhaslých vulkánů včetně nejvyššího vrcholu poloostrova Ključevské (4750 m). Její pravidelný andezitový kužel se zdvihá z údolí řeky Kamčatky. Objem kónusu této nejvyšší stále činné sopky celé Eurasie činí 290 km3. Z půkilometrového kráteru na vrcholu, většinou zahaleného oblaky, neustále stoupá dým. Přibližně každých 25 let se vulkán ohlašuje silnějšími výbuchy. Typické jsou i bočné výlevy z tzv. parazitických kráterů po obvodu (je jich více než 80). Z nich vytékaly až několika kilometrové lávové proudy. Ty po tuhnutí vytvořily desítky metrů vysoké rozpukané "hřebeny". Je to oblast připomínající měsíční krajinu. Vedle sopečné činnosti, zrodu hor a zemského povrchu se zde prováděly zkoušky vesmírné techniky.

Do Ključevské skupiny vulkánů patří ještě Bezymjannyj (2800 m), v současnosti nejaktivnější sopka (velký výbuch v říjnu 1995) s vytékající lávou, a dále Tobalčik (3672 m). Na něm se v letech 1975 - 76 odehrála rozsáhlá aktivita spojená se zrodem nových sopečných kónusů a rozsáhlými výlevy lávy z puklin. Vhledem k odlehlosti se toto neštěstí obešlo bez lidských obětí, ovšem plocha o rozloze 300 km2 zůstala bez života.

Nebudeme vyjmenovávat všechny sopky a vulkány Kamčatky, ale pro zajímavost se zmíníme ještě o skupině vulkánů Semjančik, která se rozprostírá dále na jih při pobřeží Kronockého zálivu. Tři z vulkánů jsou činné: Malý a Střední Semjančik a Burljaščij. Malý Semjančik se ozval ničivým výbuchem před 200 lety, později jeho činnost byla mírnější. Kráter je zalit kyselým jezerem s obsahem mnoha rozpuštěných minerálů - jen hliníku je zde 200 000 tun.

Nesopečná pohoří Východního a Středního hřebene sice nedosahují výšek nejvyšších sopek, ale jejich skalnaté srázy a ledovcové kary uchvátí většinu turistů i horolezců. V dostupnějším Východním hřebeni je zajímavý Ganalský hřbet, který místy připomíná Alpy nebo Karpaty. Západně od Jelizova se rozprostírá pohoří zvané Vačkažec. Štíty, které se zdvihají do výše okolo tisíce metrů a mají veskrze vysokohorský ráz, se zrcadlí v azurově modré vodě zdejších jezer.

Na Kamčatku na podzim

Klima Kamčatky je velice rozdílné, s častými zvraty počasí. Východní pobřeží a hory jsou silně ovlivněny oceánem. V létě často prší a přízemní oblačnost vše zahaluje, teprve ve vyšších polohách je možné vidět slunce. V zimě vlivem teplejšího oceánu nebývají extrémní mrazy, zato mohutné nadílky sněhu. Lidé si často musí vyhrabávat tunely, aby se dostali ke svým stavením. Ročně tu napadne nejvíce vodních srážek v Rusku, okolo 2000mm/m2. Zbytky mohutných vrstev sněhu zůstávají v horách po celý rok a na úpatí sopek vyplňují hluboké erozní rýhy.

Střed Kamčatky má naopak podnebí kontinentálního rázu, sušší, v zimě s třeskutými mrazy a jen malými sněhovými srážkami. Stabilnější počasí bývá na podzim, kdy je také vhodný čas na cestování po Kamčatce. Oceníte výbornou viditelnost, pestré barvy podzimní vegetace a minimum komárů.

Města, vesnice a jejich obyvatelé

Podle údajů o počtu obyvatel pocházích z roku 2002 žije na Kamčatce 358 000 lidí. Na ploše rovnající se šestinásobku rozlohy ČR žije tedy počet lidí odpovídající třetině obyvatel Prahy. Z toho 280 000 lidí obývá dvě největší kamčatská města - Petropavlovsk-Kamčatskij a Jelizovo. Zbytek, asi 70 000 obyvatel je roztroušeno po celé Kamčatce. Na celém území Kamčatky leží pouze 4 velká města. Kromě dvou výše zmíněných jsou to ještě Ključi a Atlasovo.

Petropavlovsk-Kamčatskij (rusky Петропа́вловск-Камча́тский) je hlavní město Kamčatského kraje, do 1.1 2007 hlavní město Kamčatské oblasti a největší město stejnojmenného poloostrova na ruském Dálném východě. Má 195 100 obyvatel (2007). V době SSSR bylo město důležité jako centrum rybářského průmyslu, po rozpadu země se zde rybolovu věnují soukromé firmy a je určen hlavně na vývoz do zahraničí.

Petropavlovsk-Kamčatskij je obklopen ze všech stran horami a vulkány. Není se zbytkem Ruské federace spojen ani silnicí, ani železnicí, pouze letecky, proto je doprava sem velmi nákladná. Během 90. let vzkvétala v okolí města turistika, hlavně díky neporušené okolní krajině. Podnebí je subarktické, letní teploty většinou nepřekračují 20° C.

Místní obyvatelstvo je převážně evropského typu, většina z nich totiž pochází z jiných částí Ruska. Ještě před 10 lety žilo na Kamčatce 500 000 původních obyvatel. V roce 2002 jich zde žilo už jen 30 000, z toho 7 190 Korjaků, 1 441 Itelmenů, 1 489 Evenů (národ pocházející z okolí Magadanu - neplést s Evenky), 390 Aleutů a 1 530 Čukčů, což představuje necelých 10% z celkového počtu obyvatel. V poslední době ale počet původních obyvatel opět stoupá. Vyšel totiž nový zákon, který umožňuje příslušníkům původních etnik ulovit zvýšené množství ryb bez speciálního povolení. Proto většina lidí hledá ve svém rodokmenu předky z řad původních etnik. Nejvíce přistěhovalců přibylo na Kamčatku ve dvou vlnách, po 2.světové válce a potom v 70. letech.

Přečtěte si:

Málo známá Kamčatka od kolektivu autorů, která vyšla v nakladatelství Academia, je skvělým průvodcem, pokud se na Kamčatku chystáte. Bohužel podle našich informací je náklad rozebrán.

Podrobné informace o Kamčatce a možných zájezdech na tento poloostrov najdete na
http://www.kamcatka.cz/