www.Rusko-info.cz - Nejrůznější informace o Rusku, ruském jazyce a ruské kultuře

Šla jsem po dlouhé době do kina na český film, na film Petra Zelenky "Karamazovi", a dost jsem se těšila. Těšila jsem se na klasické téma o životě a smrti, o zločinu a trestu, o zodpovědnosti a naprosté volnosti, o cti, lásce a vině, těšila jsem se na Dostojevského a jeho nelehké otázky, na které hledáme odpovědi celý život.

Nechci psát, že film Petra Zelenky je špatný, jen si myslím, že je "svůj", s Dostojevským toho má pramálo společného a mě se vůbec nelíbil. Neumím nezaujatě říct, proč se mi nelíbil, možná to bylo momentální náladou, možná tím, že mé představy byly přehnané, nebo prostě proto, že jsem ho neviděla celý. Nervově jsem totiž nevydržela a musela kino před konce filmu opustit, což mě pak opravdu mrzelo. Největší důvod mého rozčarování bude ale asi v tom, že jsem viděla záznam zpracování Dostojevského Bratrů Karamazových na jevišti v Divadle Na zábradlí z roku 1979 ve zpracování režiséra Evalda Schorma, ve kterém zazářili hvězdy jako Jana Preissová, Libuše Geprtová, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček a Ladislav Mrkvička. Toto představení mi nastavilo laťku dost vysoko. Je ale třeba říct, že jsem neviděla Bratry Karamazovy na scéně Dejvického divadla, takže nemůžu a ani nechci posuzovat dramatické ztvárnění samotné hry, ale zaměřím se jen na film jako celek.

Co se týče Dostojevského, vnímala jsem ho ve filmu jen díky úryvkům jeho románu, které ke všemu byly odříkávány s nedbalou ležérností, jelikož herci "nehráli", ale "zkoušeli". Všechno okolo bylo jaksi navíc a pro mě naprosto zbytečné, nudné a trapné. Film jakoby se snažil působit dojmem dokumentu, ale zápletky byly tak nastavené, že se o dokument nemohlo jednat ani při největším štěstí jeho tvůrce pro nenadálé příhody. Nezaujalo mě ani prostředí, ve kterém herci zkoušeli hru, ani filmová muzika, prostě nic.

První otázka, která mě napadla, byla, že jsou přeci Dostojevského Bratři Karamazovi román, ne drama, tak proč tvůrci neztvárnili toto téma jako klasický film? A hned mě napadlo rčení "za málo peněz, hodně muziky". Zdá se mi, jako kdyby si filmaři řekli, že když mají povedené představení, tak ho ještě zfilmujeme, abychom z toho vytřískli ještě nějaké peníze. Je ale třeba to udělat tak, aby byl výdělečný. Protože na záznam divadelního představení se dívají jen intelektuálové na dvojce a film nezaplatí, nebo možná zaplatí, ale nevydělají žádné peníze, zasadíme divadelní představení do srdcervoucího příběhu, mluvit se bude nejlépe napůl anglicky a třeba ještě polsky, aby to bylo zvláštní, a hurá s tím do kin, to je pro masovou konzumaci jak dělané. Osobně si myslím, že v tom filmu o myšlenky Dostojevského, nebo jakékoli filosofické myšlenky nikomu nešlo.

Když jsem se sama sebe ptala, proč tak šroubovaný děj - divadelníci jedou hrát do továrny, do Polska, s anglicky mluvící překladatelkou, jeden z nich zapomene na to, že musí točit v Praze a komplikovaně to řeší, někdo pustí dítě do továrny na ochoz a ono se zabije... takové hlouposti a pro nic za nic, napadlo mě jediné možné vysvětlení. Tvůrci filmu se snažili o napasování románu na současnost. Chtěli ukázat, že i téma z 19.století je dnes aktuální a chtěli ho přiblížit současnému divákovi. Ale proboha proč? Vždyť otázky týkající se života a smrti, Boha a Ďábla byly, jsou a vždycky budou nadčasové, o tom nikdo nepochybuje. Tak proč degradovat klasický román na film, který znalce Dostojevského vůbec nepotěší a u neznalého vzbudí pozornost ne díky nadčasovým otázkám, ale díky chlípným narážkám, rádoby vtipným situacím a trochu toho filosofování.

Říká se, že každé umění je dobré, když vyvolává nějaké emoce a klade otázky. Karamazovi Petra Zelenky ve mě vyvolaly vztek a odpor, kvůli kterému jsem musela opustit kino. Neříkám, že nejsem hysterická přepracovaná ženská, která se neumí ovládat, ale jak se znám, film by se mi nelíbil, ani kdybych ho viděla do konce. V tu chvíli mi prostě připadalo, že v sále, kde se promítá, ztrácím čas. A otázky? Základní otázka, kterou jsem si položila, byla, proč se mi ten film tak strašně nelíbí. Nemyslím si, že ten film je dobrý. Dnes už jsem klidná a na filmu jsem kromě hereckého nadání Ivana Trojana a Radka Holuba nenašla nic, co by stálo za ocenění.

Tohle není recenze, jen názor a byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali ten svůj, ať už jste film viděli, nebo se na něj chystáte jít. To je celý účel tohoto článku a já vám předem moc děkuji za vaše reakce. S pozdravem a přáním šťastné ruky při koupi lístku do kina, Eva

Přečtěte si:
Více o Karamazových najdete na www.karamazovi.cz, ale nejlépe uděláte, když si přečtete originál - F. M. Dostojevskij: "Bratři Karamazovi".