Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Matrjoška - jeden ze symbolů Ruska

Matrjoška (rusky матрёшка) je název tradiční ruské soustružené duté dřevěné malované panenky, kterou lze rozložit a která v sobě skrývá několik dalších čím dál menších dřevěných panenek, které lze rovněž rozložit, s výjimkou nejmenší, jež je zcela ve středu této soustavy panenek. Postupem let se název matrjoška rozšířil dokonce pro skládací nábytek a nejnověji i pro mobilní telefon, který se jako matrjoška otevírá.

Kde se vzala, tu se vzala

Matrjoška je jedním ze symbolů Ruska, a i když se může zdát, že v Rusku bydlí už několik staletí, opak je pravdou. Je jí přibližně pouhých 110 let. První matrjoška byla v Rusku vyrobena teprve v 90. letech 19. století a jejím předobrazem se stala figurka plešatého buddhistického mnicha, kterou do Ruska přivezli před koncem 19. století z japonského ostrova Honšú. Dotyčná figurka zvaná fukurama byla rozložitelná stejně jako pozdější ruské matrjošky a opět v sobě skrývala šest dalších figurek mnicha pěkně naskládaných jednu do druhé až po nejmenší, která už není dutá, ale celá ze dřeva. Tohoto předchůdce ruské matrjošky dnes ochraňuje Uměleckopedagogické muzeum hraček v Sergijev Posadu.

Nápadu se následně ujala kupecká rodina Mamontovových, jež začala matrjošky vyrábět. Panenka dostala název prostou proměnou v té době nejrozšířenějšího ženského jména Matrjona, Matrjoša, jehož základem je slovo matka. V Rusku ho začaly obecně používat jako označení pro dřevěnou soustruženou figurku a ta se pak stává obrazem mateřství a plodnosti - hlavně mnohočetností dalších postaviček v útrobách největší panenky. Dokládala to i první zachovaná a popisovaná ruská matrjoška skládající se z osmi figurek.

Není dřevo jako dřevo

Nepříhodnějším materiálem k výrobě tradiční ruské matrjošky je lipové dřevo. Prověřily to roky zkušeností starých mistrů, kteří vyzkoušeli také dřevo břízy, olše i osiky. Na začátku cesty k matrjošce je výběr dřeva a jeho těžba časně zjara, nečastěji v dubnu. Kusy dřeva se čistí, ale nezbavují se kůry úplně, aby při sušení nepopraskaly. Suší se přinejmenším dva roky a kusy pro soustružení vybírají nejzkušenější řemeslníci. Samotné soustružení je soubor patnácti různých operací, při nichž se zpravidla nejprve "vyloupne" ta nejmenší ze všech panenek, která se už dál neotvírá. Soustružení dalších panenek, které do sebe zapadají, je o něco složitější a je potřeba mít ten správný "grif", při kterém se nejdřív soustruží spodní část panenky. Mimochodem v počátcích existence matrjošky byli právě soustružníci považováni za hlavní tvůrce dřevěné skládačky. Po pečlivém obroušení se na povrch panenek nanáší škrobový maz k dokonalému vyhlazení a také proto, aby později barvy nestékaly. První ruské matrjošky měly kontury kresby vypálené a zbytek ploch přikryla barva kvaš a lak.

Výroba ve velkém

Koncem 90. let 19. století se výroba matrjošek přesunula do dávného centra výroby ruských hraček, do Sergijev Posadu. Kolem tohoto střediska ruského pravoslaví se v mnoha vesnicích rozvíjela řemesla včetně výroby dřevěných hraček ve stylu, který mívá souhrnný název "trojický". Do Sergijev Posadu jezdili pro hračky i dětem rodin ruských carů. Matrjoška - symbol ruského lidového umění a mistrovství řemeslníků - spatřila světlo světa v době ekonomického a kulturního rozvoje Ruska, a tak bylo jasné, že brzy přeskočí jeho hranice a začne dobývat Evropu a svět.

Cestu do světa ruským matrjoškám otevřela Světová výstava v Paříži roku 1900. Medaile pro matrjošku přinesla i první zakázky z různých zemí a tak dílny v Sergijev Posadu měly o práci postaráno. Čtyři roky po vzpomínané Světové výstavě v Paříži už byl ve francouzské metropoli první speciální obchod, odkud ruští hračkáři dostali zakázku například na sérii matrjošek s vyobrazením bojarů.

V roce 1911 pracovaly dílny v Sergijev Posadu a okolí pro zákazníky ve čtrnácti státech. A už se objevily i první napodobeniny, protože úspěch ruských matrjošek lákal podnikatele i podnikavce třeba k jejich výrobě právě ve Francii nebo v Německu.

Do Sergijev Posadu přijel pracovat z Moskvy i Vasilij Zvězdočkin, který vysoustruhoval první známou ruskou matrjošku – dívčinu v šátku s kohoutem v podpaží. Ta v sobě schovávala postupně sedm dalších figurek. Podle ruských odborníků se střídala vždy dívka s chlapcem a každá figurka byla jiná.

Dívka, chlapec, Putin nebo Harry Potter

Styl prvních ruských matrjošek určovali právě mistři hračkáři v Sergijev Posadu a byl to styl s realistickým nádechem zobrazení postav na dřevě. Vedle dívek se šátky to byly ale i postavy s květinami nebo v zimních kožíšcích. Byla tu už také matrjoška stařík s vousy nebo ženich i s nevěstou. Mezi postavy na matrjoškách se stále častěji dostávali i muži. To umožnilo, že hračkáři a především malíři matrjošek začali hledat více inspirace i v historii. V roce 1909 se pak objevila série matrjošek ke stému výročí narození N. V. Gogola, která zobrazovala témata jeho děl. O pár let později, při výročí roku 1812, přišla na svět matrjoška Kutuzov a Napoleon. Současný trend, kdy malíři ruských matrjošek okamžitě reagují na poslední politické nebo kulturní události ve světě (Putin, Harry Potter), není tudíž ničím novým.

Z jedné panenky 72 postaviček

Dnes vedle různých motivů existují i rozdíly v malbě, která se liší barevností, sytostí barev, množstvím vypalovaných detailů i doplňky řezby, protože některé matrjošky mají i reliéfní povrch. Postupem času se matrjošky modifikovaly i tvarově, ale tradiční tvary s poměrem, který se ustálil na vzorci 1 : 2 ve vztahu výšky a šířky figurek, jen s nepatrnými odlišnostmi dílenského zpracování, vítězí dodnes, a nejen v Rusku. Některé matrjošky jsou jen trochu kulatější, jiné štíhlejší, pro jiné regiony je typické rozšíření ve spodní části figurek.

První matrjoška, jak jsme si připomínali, byla z osmi figurek. Obvykle se počet rozebíratelných hraček pohyboval od dvou do čtyřiadvaceti kusů, ale nejpopulárnější u zákazníků byly matrjošky tří, osmi a dvanáctidílné. O nejrůznější zvláštnosti ale ani v tomto směru nouze nebyla a není. Už pro petrohradskou výstavu v roce 1913 vysoustruhoval jeden z ruských řemeslníků matrjošku, která v sobě skrývala dalších sedmačtyřiceti figurek.

Zatím pravděpodobně rekordní matrjoška se zrodila v dalším významném centru zabývajícím se výrobou dřevěných figurek, v oblasti Nižního Novgorodu, ve městečku Semjonovm, ze kterého pochází přímo název semjonovská matrjoška. Ta jeho největší matrojška se prý skládá ze 72 postaviček, je vysoká metr a má průměr půl metru. Právě dílny v oblasti Nižního Novgorodu jsou pověstné zejména tím, že tu řezbáři dělají co největší počet rozkládacích figurek v jedné. Semjonov a okolí je dnes největším producentem matrjošek v Rusku a jeho malíři používají anilinové barvy.

Matrjoška je hračka pro děti

O tom, že pro děti je to pořád velice dobrá a zajímavá hračka a také prostředek pro cvičení prstů a představivosti, není pochyb. Neztrácí význam ani v době supermoderních hraček a počítačů. Asi ne náhodnou mají děti rády i matrjošky jen čistě dřevěné, nenamalované, které si mohou vyzdobit podle vlastní fantazie.

Jak poznáte dobrou matrjošku?

Dobrá matrjoška se liší od špatné tím, že všechny její figurky se snadno rozkládají a skládají, jejich dvě části k sobě dobře přiléhají a sedí, jedna figurka se do druhé snadno zasouvá. Malba matrjošky je pravidelná, čistá a jemná. A to hlavní, matrjoška se vám líbí!