Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Michail Gorbačov - konec studené války a rozpad SSSR

Michail Sergejevič Gorbačov (Михаи́л Серге́евич Горбачёв) se narodil 2. března 1931 ve vesnici Privolnoje poblíž Stavropolu. Studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kde potkal svou budoucí ženu Raisu. Po Michailově promoci se manželé přestěhovali zpět ke Stavropolu v jižním Rusku.

Michail GorbačovMichail Gorbačov

Politická kariéra

V roce 1952, tedy ve svých 21 letech, vstoupil Gorbačov do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). Ve věku 35 let dokončil Zemědělský institut jako agronomický ekonom a o čtyři roky později se stal prvním náměstkem pro zemědělství, následujícího roku pak členem Ústředního výboru KSSS. V roce 1974 se stal poslancem Nejvyššího sovětu (nejvyšší zákonodárný sbor v Sovětském svazu), a předsedou Komise pro záležitosti mládeže. V roce 1980 byl zvolen řádným členem Politbyra (výbor – nejvyšší vedení strany KSSS, zabýval se řízením ekonomiky, zahraniční politiky, otázkami obrany a politickým řízením země).

Jeho pozice v nové KSSS mu přinesla více příležitostí cestovat do ciziny, což ovlivnilo jeho politické i sociální názory jako budoucí hlavy státu. Po smrti Černěnka byl Gorbačov v 54 letech zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se prvním vedoucím představitelem, který se narodil po VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce, 7. listopadu 1917).

Gorbačovova perestrojka

Jako část svého přestavbového programu (perestrojky) Gorbačov zavedl ekonomické reformy, které měly zvýšit životní úroveň a produktivitu práce. Mnohé z jeho reforem byly však negativně vnímány vládnoucími špičkami a částí obyvatelstva. Nejradikálnější byl asi Zákon o družstvech z května 1987. Poprvé od dob Leninovy Nové ekonomické politiky (NEP – omezení soukromého podnikání) zákon umožňoval soukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě a zahraničním obchodu. Zákon původně zaváděl vysoké daně a zaměstnanecké omezení, ale později byl upraven, aby úplně nezahubil aktivitu soukromého sektoru. Díky tomu se staly družstevní restaurace, obchody a manufaktury součástí sovětského života.

Svoboda projevu = podpora obyvatel

Gorbačovovo zavedení glasnosti dalo lidem větší svobodu slova, což byla zásadní změna v systému, v němž kontrola projevu a hlavně kritiky režimu byla jednou z hlavních zbraní mocenského aparátu. Tisk byl méně kontrolován a tisíce politických vězňů a disidentů byly propuštěny. Gorbačovovým cílem při zavedení glasnosti bylo především uplatnit nátlak na konzervativní síly v KSSS, které odmítaly jeho politiku hospodářských reforem, a také doufal, že díky novému přístupu k otevřenosti, komunikaci a spolurozhodování obyvatelé sovětského svazu podpoří jeho reformní kroky.

Jediný sovětský prezident

Dalším krokem Gorbačovově přestavbě společnosti byly uskutečněny první prezidentské volby v celém SSSR, které proběhly v březnu a dubnu roku 1989, byla zavedena funkce Prezident Sovětského svazu. Úřad prezidenta nahradil úřad Předsedy Nejvyššího sovětu SSSR v roli úřadu hlavy státu. 15. března 1990 byl zvolen prvním Prezidentem SSSR Michail Gorbačov. Byl také jediným (prvním a posledním) prezidentem SSSR, a to od 15. března 1990 do 25. prosince 1991, s krátkou přestávkou v létě roku 1991, kdy došlo k levicovému pokusu o puč, vedenému samozvaným Státním výborem pro výjimečný stav (GKČP - Генеральный комитет по чрезвычайному положению).

Michail Gorbačov a Margaret ThatcherováMichail Gorbačov a Margaret Thatcherová

Zahraniční politika a konec studené války

V mezinárodní oblasti Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů a obchod se Západem. Navázal důvěrné vztahy s významnými západními politiky, např. s Margaret Thatcherovou, se západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem a s prezidentem Spojených států Ronaldem Reaganem. Jednání s Reaganem vyústilo v podepsání Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) roku 1987, které výrazně snížilo mezinárodní napětí.

V roce 1988 oznámil, že Sovětský svaz opouští Brežněvovu doktrínu a umožňuje zemím východní Evropy rozhodovat o svých vlastních vnitřních otázkách, což se ukázalo být nejvýznamnějším rozhodnutím Gorbačovovy reformy zahraniční politiky. Konec Brežněvovy doktríny přispěl k sérii politických převratů ve východní Evropě v průběhu roku 1989, v nichž skončily vlády komunistických stran. (S výjimkou Rumunska proběhly tyto demokratické revoluce pokojně.) Ztráta sovětské vlády nad východní Evropou úspěšně ukončila studenou válku. Téhož roku Gorbačov nařídil stažení sovětských vojsk z Afghánistánu.

15. října 1990 obdržel Maichail Gorbačov Nobelovu cenu za mír.

12. června 1991 byl Boris Jelcin zvolen v přímých prezidentských volbách prezidentem Ruské federace, byl hlavou výkonné moci RF.

Michail Gorbačov a Ronald ReaganMichail Gorbačov a Ronald Reagan

Pokus o převrat v srpnu 1991

Přes pokusy o ozdravení Sovětského socialismu demokratizace SSSR a Východní Evropy oslabila moc KSSS i Gorbačova samotného. Gorbačovovo uvolnění cenzury a pokusy o větší politickou otevřenost měly za neočekávaný důsledek znovuprobuzení dlouho potlačovaného nacionalismu a protiruských nálad v Sovětských republikách. Volání po větší nezávislosti na Moskvě se zvětšovalo, zvlášť v pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které Sovětský svaz násilně připojil v roce 1940. Národní cítění se objevilo i v dalších Sovětských republikách: Gruzii, Ukrajině, Arménii a Ázerbájdžánu.

Gorbačov nechtěně uvolnil síly, které hrozily zánikem Sovětského svazu. Reagoval tím, že navrhl novou smlouvu o unii, která by byla dobrovolnou federací demokratizujícího se SSSR. Tato nová smlouva byla podporována hlavně středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomickou sílu a sovětské trhy k vlastní prosperitě. Nejradikálnější reformisté, jako prezident Ruské republiky Boris Jelcin, byli stále více přesvědčeni, že reformy jsou polovičaté. Naproti tomu konzervativci, stále silní v KSSS a vojenském vedení, byli proti čemukoliv, co by mohlo vést k rozpadu Sovětské svazu.

V roce 1991 vyvolali konzervativci tzv. Srpnový puč, jako pokus o zachování Sovětského svazu, odstranění Gorbačova od moci a zabránění mu v podpisu nové federální smlouvy. Den před podepsáním nové svazové smlouvy 19. srpna 1991 se skupina vojenských a politických představitelů ujala moci v době, kdy byl Gorbačov na Krymu na své dače. Pučisté prezidenta Gorbačova údajně pro jeho vážný zdravotní stav zbavili funkce a izolovali a střežili jej v krymském rekreačním zařízení. V Moskvě a dalších oblastech země vyhlásili výjimečný stav, pro který byl založen Státní výbor. Stovky tanků obsadily hlavní město. Byl zakázán téměř veškerý tisk. V těch novinách, které směly vycházet, byla stejně jako v rozhlase zavedena cenzura. Demonstrace a stávky byly zakázány.

Proti puči začaly v Moskvě demonstrace, lidé nesli ruské vlajky a začali stavět ve středu města první barikády. Odpor proti pučistům se soustředil do okolí ruského prezidenta Borise Jelcina. V dekretu, který vydal, prohlásil veškerá nařízení Státního výboru pro výjimečný stav za neplatná. Jelcin na obrněném transportéru vyzval obyvatele Moskvy k časově neomezené generální stávce.

Michail Gorbačov a Boris JelcinMichail Gorbačov a Boris Jelcin Žádal návrat Gorbačova do jeho dosavadních funkcí a žádal armádu, aby se vzdala účasti na převratu. První noc pokusu o převrat byl Jelcin střežen loajálními vojenskými jednotkami a tisícihlavým davem jeho stoupenců.

Druhý den převratu Jelcin převzal velení nad armádou na území Ruska a v některých oblastech Ruska začala generální stávka. 21. srpna se pučisté pokusili ještě o dobytí ruského parlamentu, takzvaného Bílého domu. 70 tanků, kterým veleli důstojníci KGB, však demonstranti v moskevských ulicích zastavili. Při této akci přišli o život tři mladí lidé.

Na mimořádném zasedání se sešel ruský parlament, kterému Jelcin v odpoledních hodinách oznámil, že převrat byl neúspěšný. 22. srpna o druhé hodině v noci se Gorbačov vrátil do Moskvy a na tiskové konferenci objasnil všechny okolnosti svého věznění a poděkoval Jelcinovi za jeho podporu.

Zánik SSSR

24. srpna 1991 se Gorbačov zřekl postu generálního tajemníka KSSS, ale zůstal prezidentem SSSR. 29. srpna 1991 Jelcin podepsal i přes protesty Gorbačova dekret o "dočasném" zákazu činnosti KSSS. 8. prosince 1991 podepsali prezidenti Ruska, Ukrajiny a Běloruska v Brestu dokument o ukončení existence SSSR ke konci roku 1991 a vzniku Společenství nezávislých států (zkráceně SNS). 21. prosince 1991 se k Rusku, Ukrajině a Bělorusku přidalo ještě 8 bývalých republik SSSR.

Gorbačov se snažil udržet KSSS jako jednotnou stranu, sám své reformy hájil jako čisté pojetí leninismu. Stále však již pokračující opěvování Lenina, obdivování švédského sociálního modelu a separatistické tendence baltských států vytvářely velmi obtížné podmínky pro jakoukoliv reformu. Naopak Boris Jelcin měl stále větší vliv jak na politické scéně, tak v ozbrojených složkách.

25. prosince 1991 Gorbačov rezignoval z funkce prezidenta SSSR a kontrolu nad strategickými zbraněmi předal Jelcinovi. Sovětský svaz poté zanikl, oficiálně k 31. prosinci téhož roku. 13. června 1992 byl Gorbačov vyloučen ústředním výborem KSSS ze strany a 5. června byl novým předsedou ruské vlády zvolen Jegor Gajda.

Michail GorbačovMichail Gorbačov

Co dál?

Po odstupu z vrcholné politiky Gorbačov založil Gorbačovovu nadaci a ekologické sdružení Mezinárodní zelený kříž. Stal se také členem Club of Rome. V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat v prezidentských volbách, ale dostal pouhé 1 procento hlasů. Roku 1997 Gorbačov vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archívy přestavby. Na konci roku 2001 založil Sociálně Demokratickou stranu Ruska, která spojila několik ruských sociálnědemokratických stran.

Z role funkcionáře strany odešel v květnu 2004, když nesouhlasil se směrem, který nabral předseda strany v prosinci 2003 ve volební kampani. Počátkem roku 2004 se Gorbačov stal značkou slavného portského vína, po vodce firma uvedla značku na etiketách dalších nápojů, aby využila jeho slávu. Dnes už tuto značku nepoužívá. V červnu 2004 Gorbačov zastupoval Rusko na pohřbu Ronalda Regana.

V září 2004, po čečenských teroristických útocích v Ruské federaci, prezident Vladimír Putin zahájil iniciativu k nahrazení voleb regionálních guvernérů systémem, kdy by mohli být dosazováni přímo prezidentem a ten by tak mohl ovlivňovat regionální legislativu. Gorbačov a Jelcin ho za to kritizovali, označili to jako krok zpět od demokracie.

Roku 2005 byl Gorbačov oceněn cenou Point Alpha za zásluhy na sjednocení Německa spolu s bývalým německým kancléřem Kohlem a bývalým americkým prezidentem Bushem starším. Také mu byl udělen čestný doktorát Münsterské univerzity.

Co byste si měli pamatovat

Na západě byl Gorbačov známý jako „Gorby“, dokonce vypukla „Gorbymánie“, lidé ho přímo milovali, protože přinášel mír a uvolnění poměrů v SSSR. Byl vyznamenán Nobelovou cenou za mír.

V době své největší moci se pokusil reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami, spuštěnými po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986. Byl a to tzv. perestrojka (přestavba), glasnosť (svoboda projevu) a uskorenije (zrychlení ekonomického vývoje).

Michali Gorbačov byl jediným prezidentem Sovětského svazu.

I když byl na Záladě relativně dobře zapsán jako ten, za jehož panování skončila studená válka, v Rusku je jeho kredit velice nízký, protože přinesl rozpad impéria a je obviňován z následné bídy. Výzkumy však ukazují, že většina Rusů je potěšena jednotlivými výsledky přestavby.

Přečtěte si

K výročí 20 let od pádu Berlínské zdi napsal Michail Gorbačov článek, týkající se tého zlomové historické události. Přečíst si ho můžete na webových stránkách iDnes.
Michail Gorbačov: Pád jen jedné zdi je málo, jsou další



Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Michail_Gorba%C4%8Dov, http://klempera.tripod.com/rusko.htm