Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Moskva

Moskva, (Москва) je hlavním městem Ruska, má asi 10 450 000 obyvatel, žijících na ploše o rozloze 1 085 km². Je jedním z největších měst v Evropě, spolu s Paříží či Londýnem. Je politickým, hospodářským a kulturním centrem země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva a státní úřady, též také i významné firmy. Je také sídlem patriarchy ruské pravoslavné církve. Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Znak MoskvyZnak Moskvy

Založení Moskvy

Při západní hranici Suzdalského knížectví na břehu řeky Moskvy, jíž dali jméno původní obyvatelé těchto pustin, Finové (va – znamená ve finštině vodu), stávala na počátku 12. století osada Kučkovo, zemědělský dvorec bojarina Kučky. Osada stála na cestě z ruského severovýchodu do původního území Kyjevské Rusi, proto se stala místem noclehu velmožů a knížat při dalekých cestách. Kučkovo neztratilo své využití ani rozpadem Kyjevské Rusi po smrti jejího posledního knížete Vladimíra Monomacha, naopak, ve 12. století bylo Kučkovo, jemuž se někdy v té době začalo říkal Moskva, pro suzdalského knížete takovým místem noclehu, že bylo k jeho příjezdu také náležitě

V roce 1156 dal Moskvu kníže pro větší bezpečí obehnat valem a palisádou a založil tak hrad Moskvu. Trvale se však v Moskvě knížata začala usazovat až téměř o století později. Jedním důvodů, proč se knížata přesunula právě sem byl ten, že se Moskva nacházela na křižovatce tří zemských cest, čímž se lišila od ostatních osídlených míst severovýchodní Rusi.

Z Kyjeva do Moskvy

Migrace obyvatelstva i knížecí moci v té době byla spojena s již zmíněným zánikem Kyjevské Rusi. Hlavními příčinami rozdrobenosti Kyjevské Rusi a následného posunu autority i moci velkých knížat na severovýchod Rusi, byly vpády Polovců a především Tatarů. Historie zániku Kyjevské Rusi je historií přesunu lidu i knížecí moci ze středního Podněpří k hornímu toku Volhy, od Kyjeva k Moskvě, neboť ta se stala v průběhu 13.-14. století přirozeným centem ruského severovýchodu. Do ní se z Tveru, Vladimiru a Suzdalu – hlavních pretendentů na dědictví kdysi mocného Kyjeva – postupně soustřeďuje moc ruských velkých knížat.

Ivan Kalita a velký klid v Moskvě

Prvním z moskevských knížat, který dosáhl jarlyku na titul velkého knížete byl Ivan Danilovič, řečený Kalita (1328-1340). (Jarlyk byl jmenovací dekret na knížectví od tatarského chána v Serailu. Ruská knížata mohla držet své úděly jen se souhlasem tatarské Hordy, která ovládala dobytá území. Dekrety se draze platily a nejdražší byl titul velkého knížete, který dostal ze všech zájemců ten, kdo zaplatil nejvíce.) Podivná přezdívka tohoto knížete (Kalita – měšec) nebyla odvozena od jeho pověstné spořivosti až skrblictví, ale od toho, že prý nosil vždy při sobě měšec, z něhož rozdával milodary chudině. Kalita svojí službou a častými cestami k chánovi, vždy obtížen stříbrem a dary, dosáhl toho, že ustaly nájezdy tatarských výběrčí a Moskva se po čtyři desetiletí těšila spořádané vládě.

Kalita připojil ke svému knížectví rostovský úděl (1333) a knížecí tverské (1339) a dosáhl toho, že do Moskvy přesídlil z Kyjeva metropolita pravoslavné církve. Moskva tím významně posílila postavení mezi ostatními městy severovýchodní Rusi. Své město dal Kalita obehnat dubovou stěnou (1339) a obnovil Kremnic – Kreml, vnitřní pevnost, jíž se tehdy říkalo Dětince. Snad proto, že v tomto bezpečném místě žily knížecí děti.

Velký kníže vší Rusi

Kalitův nástupce, kníže Simeon řečený Hrdý (1340-1353) šel ve stopách svého předchůdce. Také získal v Hordě jarlyk na titul velkého knížete, protože dokázal zaplatit nejvíc. byl prvním moskevským knížetem, který používá již titul „velký kníže vší Rusi“.

Ivan III. VasiljevičIvan III. VasiljevičMoskevská knížata koupí, dohodou či prostě záborem připojovala ruské země a soustřeďovala stále větší moc a bohatství, až tatarská Horda pochopila, že pro ni rostoucí moc moskevskýh knížat může být nebezpečná. Chánové se proto pokusili o oslabení moskevského knížectví, především tím, že v roce 1364 udělili jarlyk na velké knížectví suzdalskému knížeti Dmitriji, ale bylo už pozdě. Dmitrij z obav o dobré vztahy s Moskvou jarlyk na velké knížectví odmítl a raději provdal svou dceru za moskevského knížete.

Dimitrij Donský a bitva na Kulikově poli

Výraznou osobností mezi moskevskými velkými knížaty 14. století byl Dimitrij Ivanovič, řečený Donský (1363-1389). V jeho době už většina údělných knížat severovýchodní Rusi nevládne ve svých údělech dědičně, ale jako vazalové velkých moskevských knížat. V té době také dochází k významnému posunu tím, že údělná knížata již při svých sporech nejezdí do Serailu k chánovi, aby je rozsoudil, ale do Moskvy. za vlády Dmitrije byl také v roce 1367 dubový Kreml přestavěn na kamenný.

Moskva byla ale stále pod tatarskou nadvládou a to i po úspěšné bitvě na Kulikově poli u Donu (7. září 1380), podle níž se kníže Dimitrij nazýval Donský. Spolu s mocí, bohatstvím a autoritou moskevských knížat rostlo i jejich sebevědomí a stále tíživěji pociťovali svoji závislost na Hordě a proto docházelo k řadě otevřených střetnutí s Tatary.

Bitva na Kulikově poli však byla velice významným mezníkem v historii moskevského knížectví i celé Rusi. Dimitrij Donský dosáhl vítězstvím nad tatarským chánem velkého úspěchu. I když ale závislost Moskvy na Hordě byla touto bitvou otřesena, nebyla ještě zlomena. Horda měla stále ještě mnohem větší sílu než Moskva a sám Dmitrij Donský dále platil tatarskou daň. Trvalo pak ještě celé století, než se Moskevské Rusi podařilo vymanit se z tatarské nadvlády.

Sjednocení Rusi, vznik moskevského státu a první car

Na konci 14. století byla Rus ještě rozdělena na řadu celků – knížectví Rostovské, Tverské, Rjazaňské, Jaroslavské, Moskevské a městské republiky Velikého Novgorodu a Pskova. Všichni platili daň tatarské Hordě, kterou vybíral velký kníže, který tím byl nominální hlavou těchto jinak nezávislých státečků.

Moskevské knížectví mělo v polovině 15. století zhruba 3 miliony obyvatel a bylo rozsáhle, ale stále usilovalo o podmanění svých sousedů. Hlavní úsilí o podmanění okolních knížecích celků měli panovníci poloviny 15. a počátku 16. století – Ivan III. (1462-1505) a Vasilij III. (1505-1533).

„Sjednocování Rusi“ probíhalo následovně: Rostovská knížata Moskvě své knížectví prodala, Tverské knížectví bylo připojeno bez boje po té, co tverský kníže uprchl na Litvu, Smolensk byl dobyt a po něm připojeno Rjazaňské knížectví a ovládnuto knížectví Černigovské a Severské. Tehdy vládl Vasilij III a sice již na území šestkrát větším, než jeho otec Ivan III. na počátku své vlády. V průběhu šesti desetiletí se veliké moskevské knížectví (Moskovie, jak se tehdy v Evropě psalo) rozšířilo na celé území obývané ruským etnikem. Pod žezlem Moskevských panovníků tak vznikl národní stát Velkorusů.

Dvouhlavý orel - státní znak od 2. poloviny 15. stoletíDvouhlavý orel - státní znak od 2. poloviny 15. stoletíIvan III. se sám právem prohlásil za cara (césara), oženil se se Sofií Paleologovnou z byzantského císařského rodu a začal vystupovat jako dědic moci a slávy zaniklé Byzance. V roce 1476 odmítl Hordě platit daně a tím mělo dojít k rozhodnému střetnutí s Tatary. K bitvě nakonec vůbec nedošlo, chán ustoupil a Ivan III. se nyní mohl právem prohlašovat za svrchovaného vládce, který nikomu není poddán a nikomu neplatí daně. Role se obrátily a vzestupující Moskva se tak stala hrozbou pro rozpadající se tatarskou Hordu.

V té době se také zrodilo a sílilo přesvědčení, že po pádu Cařihradu se Moskva stala hlavním městem křesťanského světa a moskevský car jeho hlavou. Neboť pouze v pravoslaví se podle pravoslavných mnichů zachovala původní a nezkažená víra.

Symbol Ruska

V 15. století přejímá po pádu byzantské říše (1453) moskevský panovník Ivan III. její státní symbol, dvouhlavého orla, dnes znovu oficiální symbol Ruska. Jedna hlava ,obrazně řečeno, se dívá k Evropě a druhá k Asii. Toto prolínání a působení vzájemně zcela odlišných kultur naznačuje odpověď na otázku, proč nás tak mnohé v ruském vnímání světa udivuje, nebo i dráždí a pobuřuje, a naopak proč Rusko tak nesnadno přijímá to, co se v evropském prostředí považuje za samozřejmé.

V 16. století se Moskva stala hlavním městem Ruského impéria a byla jím až do doby, kdy v roce 1712 Petr I. Veliký vyhlásil novým hlavním městem Ruska Sankt-Petěrburg. Moskva opět převzala svou funkci hlavního města v roce 1918 a plní ji dodnes.

Zdroj a náš tip: Milan Švankmajer, Václav Veber, Zdeněk Sládek, Vladislav Moulis: Dějiny Ruska. Lidové noviny, 1995.