Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Poslední ruský car Mikuláš II.

Car Milukáš II. s rodinouCar Milukáš II. s rodinou

17. července roku 1918 byl v Jekatěrinburgu bolševiky popraven poslední ruský car Mikuláš II. z rodu Romanovců i s celou svou rodinou. Tato tragická událost byla součástí historické přeměny Ruského impéria, jejíž nejvýraznějším okamžikem byla Velká říjnová socialistická revoluce – ozbrojený převrat provedený 7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře). Už po únorové revoluci 1917 byli car i jeho rodina deportováni do vyhnanství na Sibiř, domácí vězení trávili v Tobolsku a později v Jekateřinburgu, kde byli zastřeleni.

Car Mikuláš II. (Николай II.) nastoupil na trůn v říjnu roku 1894. Vládnout se mu vůbec nechtělo, měl rád rodinný život a pohodlí domova, ale jako potomek cara Alexandra III. a carevny Marie Fjodorovny mu byl trůn přisouzen. Jeho otec Alexandr III. zemřel předčasně ve věku pouhých 49 let na nemoc ledvin.

Krátce po jeho smrti se Milukáš II. oženil s německou princeznou Alicí Hessen-Darmstadt, která po sňatku přijala pravoslaví a jméno Alexandra Fjodorovna. Rok na to se jim narodila dcera Olga Nikolajevna, a pak ještě další tři holčičky – Taťána, Marie a Anastázie. Roku 1904 se manželé konečně dočkali vytouženého syna. Narodil se carevič Alexej, následník trůnu, který se už ale carem nikdy nestal.

Car Mikuláš II.

Car Mikuláš II. tušil, že vládnutí nebude jeho silnou stránkou a skutečně se mu nikdy nestalo smyslem života. Netroufal si na správu celé ruské říše, ale neměl na vybranou. Dokonce ani v rodinném kruhu neměl poslední slovo, hlavou rodiny byla spíše jeho panovačná a jednodušší manželka, kterou ruský lid nesnášel. Mikuláš byl naopak povahy vrtkavé a flegmatické, oba současně pak nebyli sto pochopit dobu, ve které žili, a přizpůsobit se jí. Jediný, kdo uměl situace využít, byl rodinný přítel, inteligentní a schopný Rasputin.

Rodinný přítel Grigorij Jefimovič RasputinRodinný přítel Grigorij Jefimovič RasputinNeomezenou přízeň cara, a hlavně jeho manželky, si Rasputin získal důkladnou péčí o nemocného Alexeje, který trpěl dědičnou chorobou zvanou hemofilie (porucha srážlivosti krve). Rasputin dokázal chlapci zastavit krvácení či utišit bolest, a to bez léků, pouhými svými „zázračnými“ schopnostmi a praktikami, mezi které pravděpodobně patřila sugesce a hypnóza. Rasputin využil svého postavení a brzy se stal důležitějším a vlivnějším mužem, než byli carovi ministři. Co řekl, udělal, navrhl, bylo bráno jako nejlepší a nejvhodnější řešení. Tedy pro carskou rodinu, s přízní u širších kruhů už to nebylo tak horké, právě naopak.

Když Mikuláš II. nastupoval na trůn, vyvrátil svou úvodní řečí všechny pochybnosti o dalším vývoji mocenského rozložení sil. V žádném případě nechtěl dopustit konstituční formu vlády, naopak byl přesvědčen, že stejně jako otec i on je pověřen Bohem, aby udržoval a hájil zásady samoděržaví. Neměl rád ve svém okolí schopné a nadané lidi, nevyjednával, neměl zájem uzavírat žádné dohody, hlavně ne s dumou (systém zastupitelstev).

1. světová válka

Těžká zkouška přišla v podobě 1. světové války, do které Rusko nechtělo, ale do níž nakonec vstupovalo sebevědomě z velmocenského postavení. Poté, co Rusko vyhlásilo mobilizaci, mu 1. srpna 1914 vyhlásilo Německo válku. Ruská veřejnost přislíbila na kolenou před Zimním palácem caru Mikulášovi II. bezpodmínečnou podporu, kterou car oplatil slibem o neuzavření míru, dokud budou na ruském území nepřátelé.

Průběh války ale nebyl zdaleka tak hladký, jak by si přál. Neúspěch ruské armády tkvěl především v nedostatečné výzbroji a nefungujícím velitelském sboru. Čím horší byly výsledky na frontě, tím více chtěla ruská duma palácový převrat. Nespokojenost pramenila z porážek, hospodářského rozvratu země, rozsáhlé mobilizaci práceschopných mužů, zásobovacích obtíží vznikajících inflací, vzrůstajícím počtem běženců a dezertérů.

Revoluční rok 1917 a konec vlády Romanovců

8. března 1917, kdy se obvyklým způsobem slavil Mezinárodní den žen, vyšlo do petrohradských ulic 90 tisíc dělnic. Nikdo nečekal, jaké následky bude tento protest proti válce, nesvobodě a nevyhovující ekonomické situaci petrohradských žen mít. Druhý den se konaly další demonstrace a počet lidí se skokově zvyšoval, přidali se i vojáci. 12. března odpoledne odstoupila ruská vláda. Několik dní po petrohradských událostech přišla na řadu Moskva s podobným průběhem.

Car Milukáš II.Car Milukáš II.Když se Mikuláš II. dozvěděl, že si revoluce žádá jeho hlavu, zkoušel různé způsoby obrany (nový manifest, trestnou výpravu generála Ivanova). Když ale nic nepomohlo, sepsal 15. března 1917 abdikační listinu a zaslal ji generálnímu štábu. Den poté se vzdal trůnu i velkokníže Michail, kterému Mikuláš II. předal vládu. Tím panování rodu Romanovců skončilo.

Byla ustanovena Prozatímní vláda, která po několika měsících vyhlásila ruskou demokratickou republiku. Lidé věřili v lepší, svobodnou budoucnost, místo toho ale přišel zmatek způsobený omezenými možnostmi Prozatimní vlády a vznikem Sovětu, organizace vojáků a dělníků, která tvořila významnou část neoficiální ruské vlády.

Situace Ruska se neustále zhoršovala, Západ pomoc odmítl a Německo podporovalo radikály, aby v zemi vyvolali chaos, což by vedlo ke zhroucení ruské moci a snadnému vítězství Německa ve válce.

Po bouřlivém létě přišla říjnová revoluce – bolševický převrat, k němuž došlo 7. listopadu 1917, což bylo podle juliánského kalendáře, který tehdy v zemi platil, 25. října. Bolševici v čele s V. I. Leninem a L. Trockým se ujali moci a výrazným způsobem tak ovlivnili světové dějiny 20. století.

Poprava carské rodiny

Carskou rodinu zajali bolševici v následujícím roce. Drželi ji v domě kupce Ipaťjeva v uralském městě Jekatěrinburgu. V noci ze 16. na 17. července cara, carevnu, jejich nezletilé děti, rodinného lékaře a nejbližší personál zastřelila dvanáctičlenná popravčí četa, kterou vedl Jakov Jurovskij. Tímto činem bylo zamezeno opětovné převzetí moci carem a znovunastolení samoděržaví v Rusku.

Hrob příslušníků carské rodiny byl objeven až v roce 1978, k exhumaci a ověřování pravosti ostatků došlo po několika dalších letech. Zjistilo se, že v objeveném hrobě chybí ostatky careviče Alexeje a carské dcery Marie. Jejich těla byla nalezena až v roce 2007.

Vyvolané pochybnosti o pravosti ostatků, jejichž původ byl prokázán testy DNA, a nevyjasněné okolnosti kolem popravy dávají možnost nejrůznějším spekulantům zpochybňovat historiky popsané události. Dodnes žije v Rusku několik desítek lidí, kteří se prohlašují za potomky cara Mikuláše II., i když podle vědeckých a historických studií lze prohlásit, že byla celá carská rodina povražděna.

V roce 2008, 90 let po své popravě, ruský nejvyšší soud posledního cara Mikuláše II. rehabilitoval. Dlouhá léta bylo zastřelení carské rodiny označováno jako pouhá vražda, ale nejvyšší soud prohlásil celou rodinu za oběť politických represí, proto by měla být rehabilitována. Tento rozsudek měl především symbolický význam, a završil tak dlouholetou snahu potomků Romanovců, aby byl car prohlášen za oběť zločinu. Pro ruskou pravoslavnou církev byli car Mikuláš a jeho rodina mučedníky už dříve - v roce 1998 je církev slavnostně pohřbila v Petrohradě a prohlásila je za svaté.