www.Rusko-info.cz - Nejrůznější informace o Rusku, ruském jazyce a ruské kultuře

Ruský jazyk

Ruský jazyk je rodným jazykem Rusů a prostředkem dorozumívání mezi jednotlivými národy žijícími v Ruské federaci. Je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě, hovoří jím okolo 22O milionů lidí, je to nejužívanější slovanský jazyk (Rusové jsou pátým nejpočetnějším národem na světě). Ruština je jedním z šesti úředních jazyků OSN. Patří k východoslovanským jazyků indoevropské jazykové rodiny.

V minulosti byla ruština povinně vyučována na školách některých zemí spadajících do bývalého východního bloku (např. v ČSSR), ale i mimo východní blok byla nejčastěji volena jako jeden z cizích slovanských jazyků. Vysoká míra znalosti ruštiny a její praktické užívání je patrné především v republikách bývalého Sovětského svazu.

	А		а		[a]
	Б		б		[b]
	В		в		[v]
	Г		г		[g]
	Д		д		[d]
	Е		е		[je]
	Ё		ё		[jo]
	Ж		ж		[ž]
	З		з		[z]
	И		и		[i]
	Й		й		[j]
	К		к		[k]
	Л		л		[l]
	М		м		[m]
	Н		н		[n]
	О		о		[o]
	П		п		[p]
	Р		р		[r]
	С		с		[s]
	Т		т		[t]
	У		у		[u]
	Ф		ф		[f]
	Х		х		[ch]
	Ц		ц		[c]
	Ч		ч		[č]
	Ш		ш		[š]
	Щ		щ		[šč]
	Ъ		ъ		[tvrdý znak]
	Ы		ы		[y]
	Ь		ь		[měkký znak]
	Э		э		[e]
	Ю		ю		[ju]
	Я		я		[ja]

Pokud se chceme dozvědět něco o ruské azbuce, musíme začít u pojmu cyrilice, což je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. V češtině se označení cyrilice obvykle užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se někdy nesprávně označují za azbuku. Slovo azbuka neznamená totiž nic jiného, než soubor písmen (obdobou je abeceda nebo alfabeta).

Cyrilice vznikla koncem 9. století v Bulharsku jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší než tehdy používaná složitější hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí.

V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708 - 1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (rusky гражданский шрифт) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů.

Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v roce 1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena z azbuky vypuštěna.

- Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y.
- Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
- Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení předělu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
- Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
- Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. Молоко se čte jako [mъlъkó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
- Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chъčú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např. замок [zámъk] - hrad, замок [zamók] - zámek, стоит [stójit] – stojí (o penězích), стоит [stъjít] – něco stojí někde, nachází se.
- Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.
- Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny, v ruštině se praslovanské [g] nezměnilo na [h]. Ruština [h] nemá.

Cyrilice se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou.