Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 2 hosté.

Přihlášení

Samovar

Jedním ze symbolů ruské kultury a nedílnou součástí stolování je zdobná nádoba na ohřívání vody zvaná samovar (самовар). Patří k ruské pohostinnosti a objeví-li se ve dveřích návštěva, je první věcí, která se přinese na stůl. I když se s ním setkáte téměř všude, v domácnostech, restauracích i ve vlacích po celém Rusku, posezení u něj je vždy malým obřadem. Dříve bylo dokonce běžné vozit jej s sebou na cesty. Při čekání na povoz nebo přepřahání zpříjemnil cestujícím dlouhé chvíle a stal se příležitostí pro navázání nových známostí.

V Samovaru se nevaří čaj, ale voda, kterou se čaj (ale i třeba polévka) zalévá. Horká voda se v něm udržuje zpravidla po celý den. Historie ruských samovarů sahá do osmnáctého století a je s pitím čaje samozřejmě úzce spjata. Čaj se ale dostal do Ruska jako dar mongolského chána o několik desítek let dříve. Jak se po Rusku šířil čaj, šířil se i jedinečný vynález na ohřev vody.

Samovar byl nezbytnou součástí každé ruské domácnosti. Cena a zdobnost samovaru vypovídala o společenském postavení majitele, sloužil také jako ozdoba pokojů a stával v nich na čestném místě. Mnohem častěji než k ozdobě byl ale k užitku. Neobešla se bez něj žádná návštěva, rozhovor, diskuse nad nejrůznějšími tématy, oslava či běžná odpolední sešlost. Navozoval příjemnou atmosféru a pocit pohody.

Zmínku o něm najdete snad v každé ruské beletrii, často je vyobrazován ve výtvarném i užitém umění.

Jak se vaří ruský čaj

Ruský samovar je vlastně sestava tří nádob. Velká, hlavní nádoba samovaru slouží k ohřevu vody a k udržení její teploty. Stojí na nejspodnější části, což je vařič stojící na nožičkách, které dodávají samovaru potřebnou stabilitu. Na hlavní nádobě samovaru je umístěna jeho třetí část - menší konvička s čajem. Silná dávka čaje se v konvičce spaří vroucí vodou a tím vznikne tzv. zavarka. Konvička stojí na hlavní nádobě, kterou je neustále vyhřívána. Z konvičky se nalije do sklínek nebo hrníčků troška silného čaje, který se zalije vroucí vodou z hlavní nádoby samovaru, k čemuž slouží kohoutek. Při pití čaje nesmí chybět na stole ani dóza s cukrem. Podle tradice se čaj pil přes kus cukru v zubech.

Co to je samovar a jak vznikl

Samovar je přístroj na ohřívání vody, většinou měděný, zevnitř vyhřívaný. Původně byly samovary vytápěné dřevěným uhlím, dnes nejčastěji elektřinou, ale také plynem či petrolejem.

Za jeho předchůdce lze považovat tzv. sbitennik, který se dnešnímu samovaru v mnohém podobal. Byl ale určen pro výrobu jiného, také v Rusku velmi populárního nápoje, nazývaného sbiten. Tento tradiční nápoj se skládá z medu, cukru, koření a šťávy z ovoce.

Počátky vzniku ruského samovaru sahají do první poloviny osmnáctého století. Výrobu, tehdy ještě ruční, umožnila těžba měděné rudy na Urale. Brzy se měděné ruské samovary začaly vyvážet do zahraničí, ale strojová výroba a velké specializované dílny vznikaly až na přelomu 18. a 19. století. Ty vznikaly na zmíněném Urale a také pochopitelně v Moskvě a Petrohradě. Hlavním centrem samovarů se stává Tula se zbrojařským zázemím, která si za nedlouho vysloužila přezdívku Město samovarů. Díky ní také vznikla varianta známého pořekadla „nosit dříví do lesa“ – „nosit samovar do Tuly“.

Byly zde desítky závodů na výrobu samovarů různých tvarů (kulaté, kuželovité, čtvercovité, soudkovité) a zdobení (umělecká ucha, kování ve tvaru ryb, kohoutů, lvů apod., zdobené rytinami i kameny), každý závod chtěl být něčím originální.

Tak jak se měnila móda, měnilo se i zdobení samovarů – z rokokového přes klasicistní a empírový, v módě byly i antické i egyptské zdobné motivy. Návrat k historickým slohům přinesla druhá polovina 19. století.

Tehdy se kromě měděných samovarů začínají šířit i samovary postříbřené, které bývaly zdobené bohatými rytinami v neorokokovém stylu, bordurou s proplétanými reliéfy květů, listů a lastur. Vyráběly se i samovary mosazné nebo z tombaku, což byla slitina mědi a zinku načervenalé barvy, ze železa, z oceli a dokonce i z porcelánu.

Využití parních strojů výrobu samovarů urychlila a zjednodušila, sériově vyráběné samovary byly levnější a mohl si je dovolit téměř každý. Nejběžnějším vzorem se staly větvičky jeřábů s jeřabinami. Na druhé straně vznikaly dílny, které vyráběly luxusní samovary na zakázku. Jedinečným samovarem byl ten vyrobený v roce 1873 na vídeňskou výstavu – samovar ve tvaru kohouta.

Stejně jako se samovary lišily materiálem, vzorem a tvarem, lišily se i objemem. Od nejmenších až po obrovské samovary na dvacet litrů vody. K přivedení vody do varu obvyklého středního samovaru na 3 - 3,5 litru je potřeba 20 - 25 minut podle použitého topiva.

Ruské samovary se vyvážely především do zemí, kde se často a s oblibou popíjí čaj, jako je Turecko, Maroko, Írán aj. Největší rozkvět zaznamenala výroba samovarů v letech 1912 až 1913, kdy se jen v Tule tehdy za jediný rok vyrobilo 660 tisíc kusů.

Po Velké říjnové revoluci tradiční výroba samovarů téměř zanikla. V Tule zůstaly pouhé dva závody na jejich výrobu. Zdá se však, že samovary přečkaly i dobu elektrických varných konvic, protože se k nim lidé z tradice začínají opět vracet. Bohužel, ve vášnivé diskusi jim při společném pití čaje často brání hlasitý zvuk televizoru. I přesto spotřeba čaje v Rusku stoupá, stejně jako stoupá počet kvalitních ruských čajoven ve velkých městech.