Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Sankt-Petěrburg

Petropavlovská pevnost s Chrámem svatého Petra a PavlaPetropavlovská pevnost s Chrámem svatého Petra a Pavla

Petrohrad - město založené carem Petrem I. Velikým. Město mimořádné, neobyčejné, zvláštní, obdivuhodné i nevyzpytatelné. Nelze než vzdát obdiv jeho neopakovatelné, učarující kráse, umění vynikajících architektů a stavitelů, talentu ruských mistrů – umělců, kteří se podíleli na rozvoji tohoto města, ležícího na řece Něvě. Na světě nenajdete mnoho měst jemu podobných, které nevyrostly na místě starodávného sídla, ale byly založeny a vybudovány na základě vůle jednoho člověka.

Pomník Petra I.Pomník Petra I.

Nové hlavní město

Den založení Sankt-Petěrburgu je 27. květen 1703. V tomto nelehkém období probíhal třetí rok Severní války (1700-1721), ruská armáda znovudobývala území, která jí v 17. století zabralo Švédsko. Poté, co Rusové dobyli švédskou pevnost Noteburg a Petr ji přejmenoval na Schlusselburg, postupovala ruská armáda dál podél Něvy a dobyla Nienschantz. Petr tak získal pod svou kontrolu oba břehy řeky až k samému moři. Velmi se mu toto místo zalíbilo: mohutná řeka, stovky ostrovů, desítky vedlejších ramen řeky. Rozhodl se zde založit pevnost, která by se stala obranou clonou proti Švédům. Na kouscích znovudobyté země začal budovat pevnost svatého Petra, Sankt-Pitěr-Burch, která by mohla zaručovat bezpečí novému velení. Poté začal s výstavbou samotného města a v roce 1712 jej vyhlásil novým hlavním městem Ruského impéria. „Panující hrad“ se stal symbolem všeho nového, co Petr vnes do života Ruska.

Sankt-Petěrburg, který vystřídal Moskvu – „třetí Řím“, se stal novým „Římem“. Dokonce znak Petrohradu byl podobný tomu římskému, přesněji znaku Vatikánu. Petrohradské překřížené kotvy připomínaly vatikánské překřížené klíče. Kotva jako symbol spasení i víry byl aktuální. Zobrazoval dobovou mladou ruskou flotilu pod vedením imperátora Petra, asociujícího s apoštolem Petrem disponujícím klíči od Ráje, a jeho úmysl otevřít dveře do Evropy, svého „nového ráje“. Budoucí město se mělo stát, a později se také stalo, centrem obchodu a vojenského průmyslu.

Poloha města v blízkosti moře s velkým množstvím kanálů připomínal carovi oblíbený Amsterodam. Ale i když v Petrohradě pracovali přizvaní nejlepší evropští architekti, ani druhý Amsterodam, ani druhé Benátky se z něho nestaly. Petrohrad rostl a rozvíjel se podle svých zákonů, které uchovávaly prvky ruského urbanistického umění, což se odrazilo především ve svébytném uspořádání prostoru, v harmonickém sepjetí architektury budov a členitých vodních ploch. Kámen a voda – to je to, na co se váš pohled bude upínat při procházce tímto městem. Výstavbou velkolepého města na břehu moře se car Petr zapsal do paměti svých potomků jako car Ruska - mořské velmoci: “Nohou pevnou stanul u moře“.

Rostrální sloupyRostrální sloupy

Oslava ruského námořnictva

Vzrůstající město nechal Petr ozdobit 32 metrů vysokými rostrálními sloupy (latinské slovo "rostrum" označuje železná čela lodí – zobce, jimiž jsou sloupy zdobeny). Zdobení sloupů nebylo náhodné. Ve Starém Římě totiž vítězové mořských bitev přiváželi právě ozdoby přídí poražených lodí (zobce) do své domoviny, kde je pak vystavovali na římském fóru. Podle počtu zobců se posuzovaly zásluhy vítězné bitvy.

Rostrální sloupy na Strelke (výběžek Vasiljevského ostrova rozdělující Velkou a Malou Něvu bývá nazýván Strelka - česky "kosa") oslavují vítězství ruského námořnictva. V 18. století, když se na Strelke nacházel obchodní přístav, složily tyto sloupy jako majáky, když se na jejich horních plošinách zapalovaly ohně.

Petropavlovská pevnost

Existence města je spojena se založením pevnosti Cankt-Pitěr-Burch, podle níž bylo nazváno celé město. Zaječí ostrov byl pro výstavbu pevnosti ideální. Rozprostírá se na nejširším místě řeky, kde se stéká Velká a Malá Něva. Pevnostní pískové stěny spolu s hradbami se pnuly po celém obvodu ostrova a ze souše ochraňoval pevnost násypný val. V roce 1706 začal italský architekt Domenico Trezzini přestavovat původní písčitou pevnost v kamennou, později přestavěl celé hradby a stěny obrácené k Něvě obložili žulou. Pevnost byla přejmenována na Petropavlovskou po založení chrámu Svatého Petra a Pavla.

Osud Petropavlovské pevnosti byl ale jiný, než si Petr představoval. Nikdy nebylo zapotřebí, aby sloužila jako obrana proti nepřátelům. Pevnost plnila od 19. století roli vězení. Zde v neutěšených a chladných kasematech byli sužováni děkabristé, vězněni petraševci, narodovolci, bolševici a jiní političtí vězni. Od roku 1924 bylo v pevnosti umístěno Muzeum historie Petrohradu.

Věznice Kresty v Pertohradě, postavená v roce 1893, dnes muzeumVěznice Kresty v Pertohradě, postavená v roce 1893, dnes muzeum

Chrám svatého Petra a Pavla

První chrám byl založen přímo v pevnosti 29. června 1703 a stal se i první veřejnou budovou nového města. V květnu 1712 na místě dřevěného chrámu založili kamenný chrám na počest apoštolů Petra a Pavla, jenž dal jméno i celé pevnosti. Chrám Petra a Pavla měl být nejvyšší stavbou v Petrohradě, které se právě v této době stalo hlavním městem Ruska. Chrám stavěli podle projektu architekta D. Trezziniho, který současně vedl i kamenné práce na pevnosti. Italský architekt ale nedodržel dosavadní byzantský styl, jakým se doposud stavěly chrámy na Rusi. Snahu vyzdvihnout do nebe široké kupole s kříži vystřídal nový vkus. Nad nízkým Zaječím ostrovem Trezzini vztyčil k nebesům lehký vybroušený hrot - štíhlou špici chrámu.

Tento nový typ chrámu se začal nazývat „sálový“ nebo „síňový“. Jeho prostorná a vysoká místnost nestísněná masivními opornými pilíři a těžkými klenbami jako v křížovo-kupolovitých chrámech skutečně připomínal sál. Interiér měl dokonce světský charakter blízký k palácovému. Velká vysoká okna přinášela místo obvyklého kostelního přítmí mnoho světla i vzduchu.

V chrámu byl umístěn obdivuhodný ikonostas z vyřezávaného dřeva podobný triumfálním vratům Petropavlovské pevnosti a vedle něj bravurně vyřezávaná kazatelna. Na samotném ikonostasu se pracovalo 46 měsíců pod vedením moskevského architekta I. B. Zarudnova. Podle jeho náčrtů řemeslníci vyřezali z lipového dřeva spletité sloupce, listy a girlandy květů. Předpokládá se, že původní stěny chrámu byly světle modré, průčelí bílé, střecha a kupole tmavě modrá a některé části byly pozlaceny.

Další ze záměrů Petra byl mohutný orloj, jehož zvuk by se z petropavlovské zvonice rozléhal široko daleko. Orloj byl objednán v opěvovaném Holandsku a umístěn ve zvonici v roce 1720.

Znak Sankt-PetěrburguZnak Sankt-PetěrburguVýstavba chrámu se prodloužila na 21 let a skončila v roce 1733, kdy už na živu nebyl ani Trezzini, ani car Petr. Naposledy se stihl Petr pokochat pohledem z výšky zvonice chrámu na svůj „výtvor“, město Sankt-Petěrburg, v srpnu roku 1720. Po pěti letech zemřel. Byl pochován zde v chrámu na místě, které si sám vybral.

Petropavlovský chrám neplnil funkci běžného chrámu. Nikdy v něm nepůsobila farnost, nikdy se zde nekřtily děti ani neoddávali snoubenci. V chrámu oslavovali imperátory, cary, císařovny a významná knížata, jež zde také pochovávali. Na konci roku 1998 zde byly Rusku předány ostatky Nikolaje II. a členů jeho rodiny, zastřelených bolševiky v roce 1918 v Jekatěrinburgu.

Petrohrad nebo Sankt-Petěrburg?

Sankt-Petěrburg zůstal hlavním městem Ruska s výjimkou krátkého období až do roku 1918. Ve své historii také několikrát změnil svůj název. Na počátku 1. sv. války v roce 1914 bylo město přejmenováno na Petrohrad (Петроград), protože se zdálo nešťastné německé pojmenování „burg“. Od roku 1924, kdy zemřel V. I. Lenin, neslo jméno Leningrad a po všeobecném hlasování obyvatel v roce 1991 se opět vrátilo k původnímu názvu Sankt-Petěrburg (Санкт-Петербург).

Je druhým největším městem Ruské federace, žije v něm téměř 5 milionů obyvatel a je významným kulturním střediskem Ruska. Najdete zde široké bulváry, parky, pobřežní promenády i důležitý přístav ležící v severozápadní části Ruska při Finském zálivu, který je součástí Baltského moře.