Anketa

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Přihlášení

Transsibiřská magistrála

Lesy, města, řeky

Transsibiřská magistrála (Транссибирская магистраль – zkráceně Трансси́б) je hlavní dopravní tepna Ruska a je nejdelší železniční tratí na světě, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku, viditelná i z vesmíru.

Pojedete-li transsibiřskou magistrálou z Moskvy do Vladivostoku, urazíte více než 9200 kilometrů, překonáte dva kontinenty, minete 14 ruských oblastí a 90 měst (Nižnij Novgorod, Jekatěrinburg, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk, Čita aj.) a překročíte 16 velkých řek (Volha, Irtyš, Ob, Jenisej, Oka, Amur aj.).

Výhledy z oken vlaku vám nabídnou i nekonečné březové a smíšené lesy, sibiřskou divočinu, vesničky či pastvy s kravami a kozami, okolí jezera Bajkal nebo dál na východ Amurskou oblast. Občas se ale setkáte i s rezavějícími továrnami a zanedbanými panelovými domy. I když po celé délce magistrály platí moskevský čas, její náročnou trasou překonáte přes osm časových pásem.

Pasažéři s levnějším jízdenkami cestují v hromadných vagónech, kam se vejde až padesát lidí, k dispozici jsou toalety a samovary s horkou vodou. Klasická kupé jsou určena pro čtyři osoby a vagóny s nimi bývají v soupravách řazeny poblíž jídelních vozů. V některých vlacích můžete využít i sprchu.

Každý vagon mají na starosti dva průvodčí, kteří pasažéry vítají už na nástupišti. Kontrolují platné jízdenky, přidělují ložní prádlo a nabízí čaj či zákusky. Na každé zastávce se navíc cestující mohou zásobit zbořím, které na nástupiště přicházejí nabízet místní prodavačky. Koupit si můžete domácí pečené pirožky, alkohol a spoustu jiných věcí.

Klasický expres Rossija vyjíždí už přes 40 let každý druhý den z Jaroslavlského nádraží v Moskvě v 21:25 moskevského času. Do Vladivostoku na pobřeží Japonského moře dorazí za šest dní a nocí.

Ještě před sto lety k tomu potřeboval vlak 16 dní. Expres Rossija zdolává vzdálenost mezi Moskvou a Vladivostokem od roku 1903. Jeho vagony byly od té doby několikrát modernizovány. Dnes musí vydržet teploty od minus 40 do plus 40 stupňů Celsia. Luxusní souprava jede maximální rychlostí 120 kilometrů v hodině.

Bylo nebylo

Počátky existence transsibiřské magistrály jsou spojeny s potřebou lepšího a rychlejšího dopravního spojení Vladivostoku, přístavu na pobřeží Tichého oceánu, s evropskou částí Ruska.

Roku 1891 byl tedy na popud Sergeje Witteho, tehdy vedoucího odboru železnic na ministerstvu financí, zahájen ambiciózní plán na propojení celé Sibiře pomocí železniční trati; stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu. Tam, kam dorazila trať, vznikala nová města. Některá sice rychle zanikla, ale jiná, jako např. Novosibirsk, se stala velkoměsty. Na západě překročila trať Ural již předtím v roce 1890 (na tomto místě dnes označuje kilometrovník 1 777 hranici mezi Evropou a Asií) a roku 1898 dosáhla železnice Irkutska při západním břehu Bajkalského jezera.

Po dostavbě trati do Chabarovska bylo možno železnici napojit na již existující úsek Chabarovsk - Vladivostok. Trasa tak byla téměř v celé délce dokončena, až na krátký úsek kolem Bajkalského jezera, přes které musely být vlaky přepravovány loďmi. Roku 1903 byla zahájena pravidelná přeprava z Petrohradu do Vladivostoku prostřednictvím Čínsko-dálnovýchodní dráhy, vedoucí přes čínské Mandžusko (Tarskaja - Charbin - Ussurijsk).

V následujícím roce byl dostavěn zbývající 207 km úsek trati kolem jižního břehu Bajkalu a slavnostně odevzdán do provozu 29. října (16. října podle juliánského kalendáře) 1905. Tohoto dne tak spojily železniční koleje bez přerušení břehy Atlantského a Tichého oceánu.

Závěrečné práce na úseku trati podél řeky Amur, směřujícím do Vladivostoku po ruském území, byly završeny zprovozněním mostu přes Amur u Chabarovska 18. října (5. října) 1916. Roku 1929 se začalo s elektrizací, která trvala dlouhých 73 let, poslední etapa byla dokončena 25. prosince 2002, což umožnilo zdvojnásobení hmotnosti vlaků na 6 000 tun.

Dnes je Transsibiřská magistrála velmi důležitá hlavně z obchodního hlediska, nejen pro přepravu cestujících. Přes ní směřuje do Evropy z Japonska 8 300 kontejnerů se zbožím, což je asi třetina z celkového vytížení trasy, ročně se přepraví asi 20 000 kontejnerů. Ruské ministerstvo dopravy se přesto snaží ještě zvýšit provoz a tuto trasu více využívat.

Okolo Bajkalu

Slepý úsek podél západního břehu Bajkalu s desítkami tunelů a tratí vtesanou do strmého srázu, který nabízí nádherný výhled na jezero Bajkal, je turisticky atraktivní Kruhobajkalská železnice. Začíná ve stanici Sludjanka, jež se nachází na Transsibiřské magistrále přibližně v polovině trati a je oblíbená už od samého počátku své existence. Cestující právě zde rádi využívají břehů jezera k oddechu a odpočinku.